KOSATKA (IVAN GALAMBICA) Byla jednou jedna kosatka. Kosatka, jak jistě víte, je veliká velryba. Kosatka, o které mluvíme, byla kosatkou velice citlivou. Už jako malá kosatka nacházela seberealizaci v jiných hrách nežli jiné kosatky. Často, zdánlivě jen tak bez důvodu plavala u dna oceánu či moře a dívala se na to, jak se ty kamínky třpytí a blýskají, zatímco jiné kosatky se honily a hrály si na babu. Naše kosatka byla kosatka samotář a těžko si hledala přátele.
Nadešel den a naší kosatku si k sobě pozvala její matka-kosatka. Matka kosatce připomněla, že nastala doba, kdy by měla naše kosatka pomýšlet na vdávání. „Přijde si pro tebe nějaký urostlý ženich a vybere si tě za manželku a ty mu budeš věrnou a citlivou partnerkou pro život.“ Což o to. Kosatka nebyla v zásadě proti. Jenom se jaksi nikdo pořádný v jejím okolí nevyskytoval. Asi před pěti lety se v jejím okolí vyskytl jeden mořský živočich, který kosatku zaujal. I o svatbě tehdy kosatka uvažovala, ale matka i otec byli zásadně proti. Onen mořský živočich byl totiž tuleň a rodičové jasně vysvětlili kosatce, že si může hledat partnera jen v mezích svého živočišného druhu. Je logické, že to musí být pohlaví mužské od jejího druhu. Rodičové zapomněli na to, že kosatka díky své samotářské povaze nezná žádné jiné kosatky nežli právě své rodiče.
Kosatka tedy čekala několik roků na to, nepřijde-li pro ni ten pravý a správný ženich. Po několika letech bylo jasné, že přijde-li kdokoliv, bude to pravý a správný ženich, ale nikdo nepřicházel. Jednoho dne již měla kosatka dost nářků rodičů nad tím, že nikdy neuvidí svá vnoučata a rozhodla se, že půjde do světa hledat svého ženicha. Máma vzdychla, zabalila na cestu pár ryb, otec popřál hodně štěstí a se slzou v oku rozloučili se se svojí dcerou. Kosatka vyrazila do širokého oceánu hledat si partnera. Neměla žádné představy ani podmínky. Nikdy s nikým nechodila a nikdy se dokonce nebavila ani s nikým jiným nežli se svojí matkou a otcem. Nevěděla, podle čeho má hodnotit svého budoucího partnera. Věděla jen, že musí být stejného živočišného druhu jako ona, musí být opačného pohlaví nežli ona. To bylo tak všechno, co věděla. Sama kosatka měla ještě několik tajných kritérií, ale byla ochotná z nich ustoupit. Přála si, aby její milý nebyl větroplach a nelítal stále z jednoho oceánu do druhého. Kdo si má pořád zvykat na nové prostředí že. Pak také chtěla, aby její milý nepoznal před ní moc jiných kosatek. A pak si také přála, aby její milý hezky voněl. Možná vám to přijde jako hloupé, ale naše kosatka neměla ráda pach rybiny. Jak jí imponovali rejnoci a žraloci, kteří nejsou cítit rybinou a jak naopak opovrhovala delfíny a koníky, kteří se snad vůbec nemyli, a rybina z nich byla cítit na sto metrů. Naše kosatka měla ještě jedno tajné
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200870