Asimov-Nadace 7 - zlom
28.7.1957 4:47
Stránka 102
„Ano. Stále jsem mu za to vdûãn˘. ·el s hrábûmi proti dal‰ím potenciálním spiklencÛm ozbrojen˘m blastery. Tomu fiíkám loajalita. Nicménû povídat si s ním je velice osvûÏující. NemÛÏu pfiece trávit ve‰ker˘ ãas hovorem s dvorsk˘mi hodnostáfii a psychohistoriky.“ „Díky.“ „Prosím tû! Ví‰, jak to myslím. Gruber je rád pod ‰ir˘m nebem. Chce cítit vítr, dé‰È, lezavou zimu a v‰echno ostatní, ãím ho nepfiízeÀ poãasí mÛÏe oblaÏit. Taky se mi po tom nûkdy st˘ská.“ „Mnû ne. Kdybych nikdy nemusel ven, vÛbec by mi to nevadilo.“ „Taky jsi vyrÛstal pod kupolí – ale co kdyby ¤í‰e sestávala z prost˘ch neindustrializovan˘ch svûtÛ zaloÏen˘ch na zemûdûlství a pastevectví, s fiídk˘m osídlením a spoustou volného místa? Nebylo by nám v‰em lépe?“ „Podle mû to zní hroznû.“ „Vyhradil jsem si pár voln˘ch chvil, abych to prozkoumal co moÏná nejdÛkladnûji. Pfiijde mi, Ïe jde o pfiípad vratké rovnováhy. ¤ídce osídlen˘ svût toho typu, kter˘ jsem popisoval, zaãne buì vymírat a chudnout, ãímÏ sklouzne zpátky na úroveÀ polozvífiecích nevzdûlancÛ – nebo projde industrializací. Balancuje na hranû, z níÏ pfiepadne buì na jednu, nebo na druhou stranu, a skoro v‰echny galaktické svûty shodou okolností pfiepadly na stranu industrializace.“ „ProtoÏe je to tak lep‰í.“ „MoÏná. Ale nemÛÏe to tak pokraãovat vûãnû. V˘sledky toho pfiepadávání mÛÏeme sledovat právû teì. ¤í‰e uÏ moc dlouho nevydrÏí, protoÏe – protoÏe se pfiehfiála. Jin˘ v˘raz mû nenapadá. Nevíme, co bude následovat potom. Pokud se nám s pomocí psychohistorie podafií jejímu pádu zabránit, nebo, to spí‰, odstartovat následnou obnovu, nezahájíme tím jen dal‰í období pfiehfiívání? Spoãívá snad jediná budoucnost lidstva v tom, Ïe bude jako Sisyfos tlaãit do kopce kámen, kter˘ se hned zase skutálí dolÛ?“ „Kdo je Sisyfos?“ „Postava z primitivní báje. Mûl bys víc ãíst, Yugo.“ Amaryl pokrãil rameny. „Abych se dozvûdûl víc o Sisyfovi? To není dÛleÏité. Tfieba nám psychohistorie ukáÏe cestu k úplnû nové spoleãnosti, zcela odli‰né od v‰ech, které jsme zatím vidûli, spoleãnosti stabilní a Ïádoucí.“ „To doufám,“ povzdechl si Seldon. „To doufám, ale zatím tomu nic nenasvûdãuje. V nejbliωí budoucnosti prostû budeme muset uspí‰it odtrÏe– 102 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200866