„To je strašné.“ Přitáhla si k sobě kolena a obemkla je pažemi. „Ještě nikdy jsem tohle nikomu neřekla. S takovými věcmi se člověk jen tak na potkání nesvěřuje. Bála jsem se, že by se mi mohli posmívat, znáš to.“ „Já bych nikdy…“ „Já vím. Proto jsem ti to řekla. Každopádně několik let bylo všechno v pořádku. Bydlely jsme s babičkou, starala se o mě, když máma pracovala. Pak se mamince stala nehoda.“ Zamrazilo mě v zádech. Vzpomněla jsem si na svou vlastní maminku, která byla zabita při nehodě, od které řidič ujel. „Jaká nehoda?“ „Policie nám sdělila, že se opila na večírku a upadla ze schodů. Uhodila se do hlavy, musela do nemocnice, a když ji pustili, byl to už jiný člověk. Nemohla pracovat, takže babička šla do práce a máma se o mě starala. Občas mi zapomněla dát najíst nebo se hrozně rozčílila a uhodila mě. Tvrdila, že za všechno můžu já. Dávala mi vinu za to, že není šťastná.“ „Určitě to tak ne…“ „… nemyslela. Já vím. Pak plakala a omlouvala se mi a kupovala mi sladkosti. Po čase se narodil můj bráška. Začala brát drogy a zavřeli ji, protože kradla. Ale nešla do vězení. Soud jí vždycky nařídil léčení. Proto jsem se v Lylově domově tak hrozně bála…“ „Že tě taky zavřou do podobného zařízení. Měla jsem něco udělat. Já…“ „Vždyť ses snažila. A stejně by to nepomohlo. Oni už byli rozhodnutí dávno předtím.“ Na chvíli se odmlčela. „Máma se mě snažila před něčím varovat. Někdy se objevila u mé školy, zdrogovaná, vykládala cosi o pokusech a magických silách. Chtěla, abych se někde ukryla, aby mě nenašli.“ Zase chvíli ticho. „Zřejmě nebyla až takový blázen, co?“ „Nebyla, chtěla tě chránit.“ Přikývla. „Teď už ale dost. Musíš si odpočinout, abys měla zítra sílu a mohla najít kluky. Babička vždycky říkala, že umím uspávat lidi. Lépe než nějaké tabletky. Víš, jak to dělám?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200797