Paul vypadal užasle. „Lucasi…?! No páni, mediální hvězda si na mě vzpomněla! Každou chvíli tě vidím ve zprávách s tím Fomalhiwanem. Vždycky si říkám, že jsi zase zhubnul o pět kilo a že to teda pěkně vedeš. Hele, víš, že workoholismus je diagnóza? Co se jim na to konečně jednou vybodnout a udělat si výlet na Mars?“ Lucas se zasmál. „Byl jsem na Deimosu a úplně mi to stačí. A moc se nepohoršuj, ty starej prkýnkáři! Sám mi taky jaktěživ nezavoláš.“ Zdálo se, že Paul je doopravdy rád, že ho vidí. Teorii už si udělal, takže ho Lucasův vzhled nijak nevyděsil. Zrovna přišel z tréninku a měl dost času. Vyrazil přes jídelnu do prosklené zimní zahrady, kde byla telestěna. Usadil se v ratanovém křesle a opálené svalnaté nohy v přiléhavých bílých kraťasech si neuctivě hodil na stůl s módní össenskou mozaikou. Chvíli plkali o lyžování. Chvíli o Radě a padajících rychlodráhách. Probrali kde co, než se Lucas zeptal na děti. Paul se rozzářil. „Mladej jel poprvé na lyžích! A to je mu teprve dva a půl. Ale kdybys ho viděl! Myslím, že na to bude mít talent. Ale zatím nemá žádný pud sebezáchovy. Řítil se jako dělová koule.“ „Budeš ho učit jezdit… sám?“ Lucas se zeptal takhle, ale ve skutečnosti měl na mysli, jestli s tím Paul začne dřív. Podle zákona se děti mohly věnovat vrcholovému sportu až od jedenácti. Paul mávl rukou. „Možná. Příležitostně. Zatím jsme to jen tak zkusili.“ Jeho úsměv trochu pohasl. „Víš… já nevím, jestli opravdu chci, aby to Paul dělal. Na jednu stranu mě to těší. Jsem rád, že je jako já. Je to psina, když ho vidím na lyžích. Ale přitom z toho mám fakt nahnáno. O sebe jsem se jaktěživ nebál. Ale když si představím, že bych se měl dívat, jak jezdí moje dítě… jak třeba sjíždí tu brutální černou na Saturnu III…“ Zavrtěl hlavou. „Plazmolyžování je docela o držku, co si budem povídat.“ „Člověk se asi bojí pořád, když má děti,“ řekl Lucas. V duchu si jen neochotně připouštěl tuhle nutnost: bát se. A pořád. O někoho. Představa jako z jiného vesmíru. Jestlipak Pinky začne jejich dceru učit lyžovat, až ji tu bude sama vychovávat? Jemu to mohlo být jedno. Jeho se to netýká. „Co ty tvoje dvě starší?“ „Holky dostala do péče Gina. Skoro je nevidím.“ Paul se trpce zasmál. „Ta ženská je magor. Okamžitě je nacpala do internátní školy. Až na Kallistó, aby to náhodou nebylo moc blízko! Já tam za nimi občas zajedu, i když bych správně neměl, protože ona se neobtěžuje vůbec. Bude se děsně divit – jednou.“
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200691