11 0
Mezi nimi byl úzký průplav. Čas od času byl takový odliv, že se mezi ostrůvkem a pevninou objevilo bahnité dno. Lidé z moře se s lidmi z hor setkávali při sběru mořských mlžů. A při přílivu se zase všichni vrátili do svých oddělených domovů. Právě v takový den se do sebe chlapec s dívkou zamilovali – v den setkání a rozloučení. Nemluvili spolu ani se jeden druhého nedotkli. Ale oběma bylo jasné, co vidí a jaké mají pocity. Roky plynuly a oni se viděli vždycky jen při sbírání mlžů – když moře při odlivu ustoupilo. Začali si vysnívat společný život. Sice to netušili, ale oba snili úplně stejně. Vysnívali si, že se konečně dotknou, obejmou, budou mít svatbu, dítě a budou žít někde jinde a hodně daleko. A když se jim první vysněné dítě – holčička – narodilo, pojmenovali je „Jednou“. Na krk jí pověsili stříbrnou rolničku – aby ji našli, kdyby se snad ztratila. Toto vše jen v jejich snech. U obou stejně. Jednoho dne při zemětřesení ostrov zmizel v moři a horské vesnice se zřítily do údolí. Po lidu Mořském a lidu Horském nezůstalo vůbec nic. Ale návštěvníci oněch míst pak už pořád byli ochotni přísahat, že když večer ustane vítr a moře se zklidní, ozývá se nějaké cinkání – jako by se něco ztratilo a chtělo být nalezeno.“ (Ticho.) Zenkiči si prohlížel rolničku na dlani. „Nech si ji, Zen-čane.“ „Kdepak. Musí se zase najít. Podívej...“ Prstem se dotýkal vody. A když spatřil, že k hladině stoupá ohromný oranžovočervený kapr, vyhodil rolničku do vzduchu; spadla do vody, kde už ji kapr očekával... a spolkl. Zenkiči to Alici vysvětlil: „Ten kapr jednoho dne umře nebo ho někdo chytí a vykuchá. Najde rolničku a bude si říkat, jak se do ryby asi dostala. Bude si kolem toho muset vymyslet nějaký příběh.“
Fulghum II - vnitrek.indd 110
27.1.2010, 14:48:04 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200679
111
Fulghum II - vnitrek.indd 111
27.1.2010, 14:48:08 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200679
S L E D O VÁ N Í
113
Z června byl červenec a pak srpen, léto uplývalo...; podle toho se měnilo i počasí: z počasí teplého a vlhkého rázem bylo horké a suché a pak zase vlhké a teploty nižší. Alice dál vedla převrácený život; byla to taková emocionální jízda na horské dráze, kterou poháněla tetovací muka. Napřed klid úterního večera v očaja a pak vyburcované smysly těsně před vpichem první jehly. Potom pád do příšerné bolesti, při níž se jí svíraly útroby; Alice se řítila dolů. Pak zase pomalu vyjet nahoru – ve dnech hojení – na nejvyšší bod a dolů. Kjóto slaví léto velkolepými festivaly. Při Gion macuri kjótské ulice zaplaví desetitisíce lidí; sledují, jak stovky mužů ulicemi vlečou ohromné nazdobené vozy. To ale není všechno: tance obon, obřady, při nichž se uctívají duše zemřelých, procesí kněží, ukázky samurajských klání a vatry planoucí na pěti kopcích kolem Kjóta. Každý chrám, svatyně a městská čtvrť mimoto pořádají své místní oslavy. Vše se odehrává s úctou ke kami, tedy k duším, které přebývají úplně ve všem. Uctívají se také duše předků, které zároveň se všemi příbuznými dorazí v srpnu. Alice vše pozorovala jenom z dálky. Bála se, že se ocitne v nějaké tlačenici, kde svou nezhojenou hruď neuchrání. Přihlížela dění z hotelového okna a ven se odvážila, teprve když davy zmizely a ulice zase ztichly. Svátky a oslavy ji bavily, ale slavit hodlala, až bude dotetováno. Zenkiči se z pracovních důvodů pravidelně – vždy na několik dní – vracel do Tokia, takže Alice zůstávala sama. Když se rány hojily a cítila se líp, vyrážela po večerech za kulturou: chodila do kina, galerií a na koncerty. Celé večery trávila v Maruzenu a dalších knihkupectvích – hlavně procházela regály s knihami o umění a tradičních japonských řemeslech. Jednou si do hotelu přinesla všechny knihy o kabuki, co vůbec mohla unést. Neztrácela ze zřetele slib daný Nelsonu Bellinghamovi a Jacksovi O’Rourkovi, totiž že se zase spojí se světem bezpečnostního výzkumu. Zavolala do Toshiby v Ósace; doufala, že se zkontaktuje s kolegy, které kdysi jezdila navštěvovat do laboratoří. Nechala tam sice několikrát telefonní čísla – svého mobilu i do hotelu –, ale nikdo se neozval.
Fulghum II - vnitrek.indd 113
27.1.2010, 14:48:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200679