11 0
Mezi nimi byl úzký průplav. Čas od času byl takový odliv, že se mezi ostrůvkem a pevninou objevilo bahnité dno. Lidé z moře se s lidmi z hor setkávali při sběru mořských mlžů. A při přílivu se zase všichni vrátili do svých oddělených domovů. Právě v takový den se do sebe chlapec s dívkou zamilovali – v den setkání a rozloučení. Nemluvili spolu ani se jeden druhého nedotkli. Ale oběma bylo jasné, co vidí a jaké mají pocity. Roky plynuly a oni se viděli vždycky jen při sbírání mlžů – když moře při odlivu ustoupilo. Začali si vysnívat společný život. Sice to netušili, ale oba snili úplně stejně. Vysnívali si, že se konečně dotknou, obejmou, budou mít svatbu, dítě a budou žít někde jinde a hodně daleko. A když se jim první vysněné dítě – holčička – narodilo, pojmenovali je „Jednou“. Na krk jí pověsili stříbrnou rolničku – aby ji našli, kdyby se snad ztratila. Toto vše jen v jejich snech. U obou stejně. Jednoho dne při zemětřesení ostrov zmizel v moři a horské vesnice se zřítily do údolí. Po lidu Mořském a lidu Horském nezůstalo vůbec nic. Ale návštěvníci oněch míst pak už pořád byli ochotni přísahat, že když večer ustane vítr a moře se zklidní, ozývá se nějaké cinkání – jako by se něco ztratilo a chtělo být nalezeno.“ (Ticho.) Zenkiči si prohlížel rolničku na dlani. „Nech si ji, Zen-čane.“ „Kdepak. Musí se zase najít. Podívej...“ Prstem se dotýkal vody. A když spatřil, že k hladině stoupá ohromný oranžovočervený kapr, vyhodil rolničku do vzduchu; spadla do vody, kde už ji kapr očekával... a spolkl. Zenkiči to Alici vysvětlil: „Ten kapr jednoho dne umře nebo ho někdo chytí a vykuchá. Najde rolničku a bude si říkat, jak se do ryby asi dostala. Bude si kolem toho muset vymyslet nějaký příběh.“
Fulghum II - vnitrek.indd 110
27.1.2010, 14:48:04 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200679