Brida dál vykonávala rituály, kterým ji naučila Wicca. Svíčku měla stále zapálenou, tančila podle zvuku světa. Do Knihy stínů si zapisovala setkání s čarodějkou a dvakrát týdně chodila do posvátného lesa. Překvapeně si uvědomila, že už trochu rozumí rostlinám a léčivým bylinám. Ale hlasy, které chtěla Wicca probudit, se jí neozývaly. Také ještě nespatřila světelný bod. – Možná zatím neznám svou Druhou část, – pomyslela si s určitou obavou. To mělo být cílem ženy znalé Tradice Luny: nikdy se nesplést ve volbě muže svého života. Znamenalo to, že od okamžiku, kdy se stane opravdovou čarodějkou, už nikdy nebude mít o lásce iluze, jaké si dělají druzí. Jistě, znamenalo to méně trpět – nebo snad vůbec netrpět, protože mohla milovat intenzivněji; Druhá část představuje božské poslání v životě každého člověka. I kdyby muselo jednou skončit, lásku k Druhé části – jak pravily Tradice – korunuje sláva, pochopení a očistný stesk. Znamenalo to však také, že od okamžiku, kdy bude dokáže spatřit světelný bod, už nikdy neprožije kouzlo Temné noci lásky. Brida myslela na mnohé chvíle, kdy se sužovala touhou, na probdělé noci, kdy marně čekala na něčí zavolání, na romantické víkendy, které nevydržely ani do příštího týdne, na oslavy plné dychtivého hledání, na radost, když někoho svedla, jen aby si dokázala, že to jde, na smutnou samotu, když si usmyslela, že právě přítel jedné kamarádky je jediný muž na světě, který ji může udělat šťastnou. To vše bylo částí jejího světa – a světa všech jejích známých. To byla láska a takhle hledali lidé svou Druhou část od počátku časů – pohledem do očí, v nichž se snažili objevit lesk a touhu. Těmhle věcem nepřikládala velkou důležitost – naopak, věřila, že je 123
brida.indd
123
26.1.2008, 13:59
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200511