Brida dál vykonávala rituály, kterým ji naučila Wicca. Svíčku měla stále zapálenou, tančila podle zvuku světa. Do Knihy stínů si zapisovala setkání s čarodějkou a dvakrát týdně chodila do posvátného lesa. Překvapeně si uvědomila, že už trochu rozumí rostlinám a léčivým bylinám. Ale hlasy, které chtěla Wicca probudit, se jí neozývaly. Také ještě nespatřila světelný bod. – Možná zatím neznám svou Druhou část, – pomyslela si s určitou obavou. To mělo být cílem ženy znalé Tradice Luny: nikdy se nesplést ve volbě muže svého života. Znamenalo to, že od okamžiku, kdy se stane opravdovou čarodějkou, už nikdy nebude mít o lásce iluze, jaké si dělají druzí. Jistě, znamenalo to méně trpět – nebo snad vůbec netrpět, protože mohla milovat intenzivněji; Druhá část představuje božské poslání v životě každého člověka. I kdyby muselo jednou skončit, lásku k Druhé části – jak pravily Tradice – korunuje sláva, pochopení a očistný stesk. Znamenalo to však také, že od okamžiku, kdy bude dokáže spatřit světelný bod, už nikdy neprožije kouzlo Temné noci lásky. Brida myslela na mnohé chvíle, kdy se sužovala touhou, na probdělé noci, kdy marně čekala na něčí zavolání, na romantické víkendy, které nevydržely ani do příštího týdne, na oslavy plné dychtivého hledání, na radost, když někoho svedla, jen aby si dokázala, že to jde, na smutnou samotu, když si usmyslela, že právě přítel jedné kamarádky je jediný muž na světě, který ji může udělat šťastnou. To vše bylo částí jejího světa – a světa všech jejích známých. To byla láska a takhle hledali lidé svou Druhou část od počátku časů – pohledem do očí, v nichž se snažili objevit lesk a touhu. Těmhle věcem nepřikládala velkou důležitost – naopak, věřila, že je 123
brida.indd
123
26.1.2008, 13:59
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200511
zbytečné pro někoho trpět, zbytečné umírat strachy, že nenajde druhého člověka, s nímž by sdílela život. Nyní, když se mohla naráz toho strachu zbavit, už si nebyla jista, co vlastně chce. – Chci skutečně vidět ten světelný bod? Vzpomněla si na Mága – začínala si myslet, že má pravdu a že Tradice Slunce je jediný správný způsob, jak se chovat v Lásce. Teď však už nemohla změnit názor; znala cestu a musela jít až do konce. Věděla, že kdyby to vzdala, jakákoli její životní volba by byla stále obtížnější. Jednou odpoledne po dlouhé přednášce o rituálech používaných dávnými čarodějkami k přivolání deště – které si musela zapsat do Knihy stínů, ačkoli nepředpokládala, že by je někdy sama použila – se jí Wicca zeptala, jestli nosí všechny kusy šatstva, které má. „Jistěže ne,“ zněla odpověď. „Takže od tohoto týdne používej všechno, co máš ve skříni.“ Brida si nejdřív myslela, že dobře nerozuměla. „Všechno, co obsahuje naši energii, musí být ustavičně v pohybu. Šatstvo, které sis koupila, je tvou částí a představuje zvláštní chvíle. Chvíle, kdy jsi vyšla z domova rozhodnutá dát si dárek, protože tě právě těšil svět. Chvíle, kdy ti někdo ublížil a ty sis to chtěla vynahradit. Chvíle, kdy sis řekla, že musíš změnit svůj život. Šatstvo vždycky přeměňuje emoci v matérii. Je to jeden z mostů mezi viditelným a neviditelným. Některé kusy oblečení dokonce mohou ublížit, protože byly určeny někomu jinému a nakonec skončily u tebe.“ Tomu Brida rozuměla. Některé věci nedokázala nosit; vždycky když si je oblékla, něco nakonec dopadlo špatně. „Zbav se šatstva, které nebylo určeno pro tebe,“ naléhala Wicca. „A nos všechno ostatní. Důležité je udržovat stále půdu zoranou, vlnu zpěněnou a emoci v pohybu. Celý Vesmír se pohybuje: nemůžeme zůstat stát.“ 124
brida.indd
124
26.1.2008, 13:59
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200511
Jakmile se Brida vrátila domů, vyndala na postel všechno, co měla ve skříni. Prohlížela si každý kus – na mnohé už se ani nepamatovala; jiné jí připomínaly šťastně prožité chvilky, ale vyšly z módy. Přesto si je nechala, protože jí připadalo, že mají zvláštní kouzlo – kdyby je vyhodila, možná by se zároveň zbavila všeho pěkného, co v nich prožila. Zadívala se na šaty, jimž přisuzovala „špatné vibrace“. Pořád doufala, že se ty vibrace jednou změní a šaty bude moci zase nosit – ale kdykoli se rozhodla to zkusit, měla problémy. Všimla si, že její vztah k oblečení je zřejmě složitější, než se zdálo. Přesto jí bylo zatěžko připustit, že by Wicca mohla zasahovat do nejintimnějších a nejosobnějších sfér jejího života, do jejího způsobu oblékání. Některé kusy šatstva měla schované pro zvláštní příležitosti a jen ona věděla, kdy je použít. Jiné se nehodily do práce nebo třeba pro víkendové vycházky. Proč se do toho musela Wicca plést? Brida nikdy neodporovala jejím příkazům, stále tančila a zapalovala svíčky, bodala dýkou do vody a učila se věci, které nebude nikdy potřebovat. S tím vším mohla souhlasit – bylo to částí nějaké Tradice, Tradice, které nerozuměla, ale která snad opravdu promlouvala k její neznámé stránce. Avšak v okamžiku, kdy Wicca zasahovala do jejího oblékání, už také zasáhla do způsobu jejího bytí ve světě. Kdoví, Wicca třeba překračuje meze své moci. Třeba se snaží ovlivňovat něco neoprávněně. „Je těžší změnit něco vnějšího než to, co je uvnitř.“ Někdo něco řekl. Brida se lekla a instinktivně se rozhlédla kolem sebe. Ale věděla předem, že tam nikoho neuvidí. Byl to Hlas. Hlas, který chtěla Wicca probudit. Brida ovládla vzrušení a strach. Zůstala zticha a čekala, jestli ještě něco neuslyší –, ale nezaslechla nic víc než hluk z ulice, někde v dálce zapnutou televizi a všudypřítomný zvuk světa. 125
brida.indd
125
26.1.2008, 13:59
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200511