algenách mně bylo vážně moc špatně, tak, že jsem ani nevěděla, co dělám. Víš, když já nevím jinak, jak se vzbouřit, nevím, co mám dělat, a kolem mne je prostředí, které je mi protivné, nesympatické, když kolem sebe vidím blbost a prázdno, zdá se mi potom, že nemohu nic jiného dělat než tímto způsobem demonstrovat, který je ostatně také blbý, a já to strašně vím. Jinak je dobře, že se ti film líbil, protože bych byla moc uražená. Nemusíš mně připomínat, abych spala, jíst a spát já nezapomínám. Dnes jsem volala, ale ty jsi nebyl doma, tak jsem mluvila s Majkou. (Vidíš, vidíš, o co jsi přišel.) PIŠ! PIŠ! A hodně! A pořád! Vladimíra Milá Majko a Tomáši,
tento večer se nudím jako každý jiný. Čmárám, píšu, kreslím si, a pořád něco jím – je to taková nudná spokojenost, nebo spokojená nuda. Nevím. Napsala jsem do Nejdku dopis a balík určený vám mám já tady, dokonce do něj už nikdo nenahlížel a nešťoural se v něm, tak z toho mám radost. Představte si, že mám žlučníkovou dietu (je dobrá), ale žlučník nemocný nemám, jenom mám něco s játrama, tak by se ta dieta měla jmenovat játrová. Již alespoň trochu víte, o čem se dá, mimo jiné, ve spokojené nudě přemýšlet. Jinak čtu, a to celý den. Ještě mám něco. Nemoc. Mimo jater mám něco s kyčlí, ale na to dietu nemám. Asi umřu buď na játra, nebo na tu kyčli. Také nepletu, neháčkuji, nenavlékám korálky, nevystřihuji písmenka, nedělám estrády (ani scény, proč?). Zhubla jsem se o 30 dkg. Vystřídalo se zde, za tu dobu, co zde jsem (necelých 14 dní), asi 9 sebevražednic. Nyní jsou zde pouze 2 a já. Ty dvě jsou v zoufalém stavu. Otrávené buď sporákem, prášky, některé acylpyriny, jiné čikuli, jiné naprobamat a tak různě. Nevím vážně, co mám psát. Maminka se zřejmě na mě zlobí, jelikož nepíše. Ani primářovi nepsala. Ty dopisy zaslané do Nejdku jsem dosud nedostala. Kdybyste požádali dopisem, aby mně je poslali. Já bych je chtěla moc mít. Já už jsem jim to jednou psala.
97 def_cerepetko416.indd 97
9.9.2014 14:35:03
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200510