Starý Blacklandský hon minulou zimu po letech postupného úpadku přešel pod hon Midmoorský. Problémy začaly před mnoha roky, když se zjistilo, že sériový vrah Arnold Avery změnil oblast vřesoviště využívanou k honům ve svůj soukromý hřbitov. Nebylo nic příjemného prohánět se v sedlech po hrobech zavražděných dětí a mnozí příznivci o hon ztratili zájem. Později, když byly hony zákonem omezeny, odpůrci vystupňovali svoje akce proti lovcům. Všechno nebyli jen přivandrovalci a profesionální agitátoři – patřili k nim i místní obyvatelé, kteří konečně získali pocit, že mohou dát najevo svůj názor, když teď měli zákon – jakkoliv chudokrevný – na své straně. Došlo ke střetům. Divokým střetům. V Edgcottu místnímu sabotérovi jménem Frank Munk přejel a rozdrtil nohu Land Rover jednoho stoupence honů, a mladý David Lodge byl na oplátku stržen z koně a zlomil si klíční kost. Jeho kůň se splašil, zaběhl do močálu a uhynul vyčerpáním, než ho stačili vyprostit. Hony přestaly být zábavou a začaly být nebezpečným podnikem nejen pro lišku. Oddaní stoupenci se najednou zdráhali brát s sebou svoje děti a účast – i životně důležité příspěvky – znepokojivě klesaly. Někteří členové pochopili, že jsou jejich dny sečteny, a dezertovali k větším honebním spolkům, jako byly Dulverton West nebo Exmoor Foxhounds, na základě přesvědčení, že v jednotě je síla. Tím však zároveň uspíšili konec Blacklandského honu. Jako menší ze dvou obléhaných honů Blacklandský dopadl hůř. Několik lidí přišlo o práci, koně byli rozprodáni a lovečtí psi utraceni. Smutné, ale nezbytné opatření. Blacklandský honební starosta John Took se stal spolustarostou Midmoorského honu, ale všem bylo jasné, kdo jsou v rámci nového honu chudí příbuzní. Nyní, pouhých šest měsíců po uzavření rozpačitého spojenectví, mnozí původní členové Midmoorského honu byli toho názoru, že Tookova krize je připravila o tradiční letní 101
Krysarovi deti sazba.indd 101
8.10.2014 21:51:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200396