šíření asi na třech místech. Stalo se tak na doporučení Novákovo. Měla rozšířit střed nebo začátek a závěr. Odpovídalo by to více požadavkům klavíru a lépe by to znělo. Jako závěrečnou tóninu Novák doporučoval a moll. Ovšem Kaprálová zatím dala do soutěže vypsané Tempem 1935 druhé znění a opravy na passacaglii tím byly už jen prací školní. Groteskní passacaglia (= 2. verze) je vlastně v určitém směru parodií staré formy. Místo vážnosti groteska. Není to jen záležitost názvu. Samo téma je nezvykle humorné a spojení s rytmickým doplňkem dostává opravdu groteskní ráz.
Skoro taneční humor, v němž je téma udržováno, dává zapomínat na složitost kontrapunktické práce. Jak snadno se zhostí Kaprálová variační práce na tématu, lze dokumentovat mnoha místy ze skladby. Při vší složitosti je to skladba invenčně nesmírně svěží. Sarkasmus a groteska jsou tu vyjádřeny rytmicky a strohou disonantní harmonií. Střední část je pomalejší, téma je tu exponováno do jiného prostředí.
Je to důkaz o kompoziční rutině, kterou už Kaprálová měla. Dovedla vykouzlit celé plochy skladby z jediného tématu. I harmonicky, v polyfonním vedení hlasů, došlo k odvážnějším kombinacím.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200389
Velkým úspěchem bylo pro Kaprálovou ocenění porotou soutěže Tempa, kde skladba získala první cenu.1) Kaprálová zadala passacaglii tedy dříve, než ji u Nováka dokončila. Je to mimochodem zajímavý doklad toho, jak málo se cítila na svém učiteli závislá. Pro ni mělo ocenění větší význam, než by se na první pohled zdálo. Skutečnost, že její finanční podmínky byly určovány možnostmi rodičů, byla pro ni dost zlá a peněžní výpomoc za cenu byla pro její studium důležitá. Na druhé straně i uveřejnění skladby bylo opět posilou sebevědomí. Kaprálová si přinesla s sebou už z Brna pověst, která ji mezi jejími vrstevníky stavěla poměrně vysoko. Vydání passacaglie tuto pověst utvrdilo a rázem ji uvedlo mezi přední skladatele nejmladší generace.2) Na této skladbě pracovala prakticky od začátku školního roku až asi do konce listopadu.3) Tím ale nebyly předepsané úkoly u Nováka skončeny. K passacaglii dostali všichni za úkol připsat ještě jednu nebo dvě skladby ve volnější formě. Kaprálová nebyla ještě pevně rozhodnuta, jaké skladby to budou. Hned v prosinci psala domů, že bude komponovat preludium a árii. V konečné podobě to bylo preludium a kánon. Ale zatím psala čtyři variace. Práce jí šla velmi pomalu, nebyla s ní spokojena a až požadovaný úkol splnila, oddychla si. Ráda by se dala hned do nějakého sboru nebo kantáty.4) Nám se u nynějšího preludia i kánonu naprosto nebude zdát možné, že to byly skladby, které vznikaly tak obtížně a vlastně bez hlubšího interesu. Naopak nám nutně připadají, zvláště Preludium, invenčně i technicky velmi bohaté. Již samo jeho téma
1)
Z dopisu Hanuši Weiglovi 26.12.1935: „Mistr N. mě honil hned první čas s passacaglií a žádná se mu nelíbila. Donesla jsem mu jich asi celkem sedm. Představ si, jak mně bylo, už jsem chtěla popadnout kufry a jet domů. Ale pak jsem se dopálila a napsala takovou passacaglii, ve které si z této ctihodné formy utahuji. Úplně všechno naopak. Nazvala jsem ji Groteskní passacaglia a poněvadž byla zrovna v Tempu vypsaná cena na klavírní věcičku, poslala jsem ji – ze vzteku, roupů apod. tam. No a div divoucí. Nejen že se pak Mistrovi zalíbila, ale i v této soutěži jsem dostala cenu, tj. 500 Kč (ze čtyřiadvaceti skladatelů, v porotě Vycpálek a jiní) na hotovosti, dále vydání této skladby jako přílohy Tempa a určitý počet výtisků…“ 2) Groteskní passacaglia vyšla zároveň s fotografií autorky jako příloha Tempa 1936, XV., č. 6. 3) Korespondence není přesně datována. 4)Viz korespondence s rodiči 1935, b.d.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200389
navazuje na osobitost její dosavadní melodické struktury a proti dřívějším tématům je opět prostší. Patří k těm nejkrásnějším, která kdy Kaprálová napsala. Plastická melodie jemně stupňovaná k vrcholu a posléze ukončená „přezníváním“. Hlasy jsou klasicky vedeny a ze vzniklých kombinací se vytváří čistá, byť i výrazně disonantní harmonie. Sledování melodické linie nás přivede na souvislost s tématem první věty Novákova D dur kvartetu. Je pravděpodobné, že ho Kaprálová znala a podle něho pracovala i tu. Je také možné, že pracovala přímo na Novákem napsané téma, což se stávalo. O jednom ani druhém se ale Kaprálová nezmiňuje v žádném z dopisů, které jsou k dispozici, ač tak jindy dělala. Naopak nikdy - až na jednu výjimku u B. Martinů (Koleda milostná) ve svém díle neužila cizího nápadu jako hudebního námětu. Je to ale důkaz, jak blízko stála tedy Novákovi celým svým kompozičním stylem a myšlením. Není to totiž náhodné, jiné doklady se naskytnou i u některých dalších skladeb. Preludium není příliš tradiční. Není tu obvyklé pohody, je to kompozice, která nás nutí k přemýšlení. Harmonické myšlení zde postupuje od původního romantického základu k ostřejším tvarům, spojováním nesourodých akordů dochází k ostrým zvukovým konfliktům, které v dalších kompozicích budou ještě stupňovat. Forma jí zůstala z původního záměru. Jsou to variace, odlišné tempem a charakteristickým zpracováním. Kaprálová tu navazuje na poznatky, získané v práci s tématy nejen v passacaglii, ale i v kvartetu, kde vyčerpání možností daných tématy bylo důkladné. Novák však byl více nadšen Kánonem. Dokonce navrhl, aby byl veřejně proveden, což Kaprálová musela odmítnout, protože už zatím premiéru zadala v Přítomnosti.1) Račí kánon, starý hudební vtip, byl pro Kaprálovou příležitostí, i když po ní příliš netoužila, vyhrát si s důmyslnými požadavky polyfonické práce. Dosud se u ní sklon k polyfonii přímo ve formě projevoval jen tu a tam, pouze ostinátem nebo fugatem. Nyní k tomu přistoupila obtížnější práce, zvládnout celou polyfonickou skladbu. Téma svým působením není tak zdařilé jako téma preludia. Na kompozici je patrná snaha Kaprálové při promýšlení technických problémů stavby, ale je také vidět, že ji taková práce příliš nepoutala. Všechny tři skladby později spojila pod názvem Tři klavírní kusy op. 9. - Preludium, Račí kánon, Scherzová passacaglia. Tak byly také po prvé provedeny na koncertu Přítomnosti 23. října 1936. Jejich úspěchem Kaprálová v Praze, podle kritiky, zdomácněla.2) Těmito třemi skladbami se vlastně uvedla v Novákově kompoziční třídě. Proto byly pro ni důležité. Zatím co sporná problematika a nezkušenost při řešení passacaglii ji uváděly někdy až do trapné situace, její poslední řešení 1) 2)
Od 12.11.1935 byla členkou. Zmínka o Novákově návrhu v dopise z 8.1.1936 Koncert Přítomnosti byl 23.10.1936, provedl Karel Šolc.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200389