šíření asi na třech místech. Stalo se tak na doporučení Novákovo. Měla rozšířit střed nebo začátek a závěr. Odpovídalo by to více požadavkům klavíru a lépe by to znělo. Jako závěrečnou tóninu Novák doporučoval a moll. Ovšem Kaprálová zatím dala do soutěže vypsané Tempem 1935 druhé znění a opravy na passacaglii tím byly už jen prací školní. Groteskní passacaglia (= 2. verze) je vlastně v určitém směru parodií staré formy. Místo vážnosti groteska. Není to jen záležitost názvu. Samo téma je nezvykle humorné a spojení s rytmickým doplňkem dostává opravdu groteskní ráz.
Skoro taneční humor, v němž je téma udržováno, dává zapomínat na složitost kontrapunktické práce. Jak snadno se zhostí Kaprálová variační práce na tématu, lze dokumentovat mnoha místy ze skladby. Při vší složitosti je to skladba invenčně nesmírně svěží. Sarkasmus a groteska jsou tu vyjádřeny rytmicky a strohou disonantní harmonií. Střední část je pomalejší, téma je tu exponováno do jiného prostředí.
Je to důkaz o kompoziční rutině, kterou už Kaprálová měla. Dovedla vykouzlit celé plochy skladby z jediného tématu. I harmonicky, v polyfonním vedení hlasů, došlo k odvážnějším kombinacím.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200389