„Co se stalo?“ zamračil se Lovell, když viděl jeho výraz. Žaludek se mu sevřel strachy, aniž věděl proč. Cargis se rozhlédl kolem, aby se ujistil, že je nikdo nepozoruje. „Charlesovi se podařilo zajmout Vallence. Je ve vězení v izolované cele.“ Lovell v jediné vteřině pochopil své symptomy a bez dalšího slova se rozeběhl směrem k vězení. Cargis ho následoval. Před vchodem do vězení narazili na Sorena. Lovell se na místě zastavil. Princ došel pomalým krokem až těsně k němu a chvíli na něj hleděl. Jeho pohled byl chladný a pohrdavý. A pak Lovellovi bez jakéhokoliv varování dal ránu pěstí do obličeje. Lovell nepodnikl ani sebemenší pokus se ráně vyhnout. Když se na Sorena znovu podíval s vážným, ale klidným výrazem ve tváři, jeho zlomený nos se už hojil. Utřel si ze rtu krev. „Ty parchante,“ zasyčel útočně Soren, „myslel jsem, že jsi můj nejlepší přítel! Jak dlouho jsi s ní spal za mými zády? A nesnaž se to popírat. Tvůj otec má důkazů víc než dost.“ „O tom nepochybuji,“ poznamenal Lovell. „A to je všechno? Jak jsi mi to mohl udělat? Věděl jsi, co pro mě Val znamená. Mluvil jsem s tebou o ní snad každý den!“ Lovell tiše sevřel pěsti. „Nemám ti co říct.“ Soren pokýval hlavou. „Ani já ne.“ Pak se na místě otočil, a aniž mu věnoval další pohled, odešel. Lovell ještě chvíli stál na místě a poslouchal jeho vzdalující se kroky. Potom se chtěl rozeběhnout k celám, ale Cargis ho chytil za paži. „Můj pane, nedělej to.“ „Musím ji odsud dostat, Cargisi,“ zavrtěl Lovell hlavou. „Ať mě to bude stát cokoliv.“ „Pak půjdu s tebou.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200343