„Co se stalo?“ zamračil se Lovell, když viděl jeho výraz. Žaludek se mu sevřel strachy, aniž věděl proč. Cargis se rozhlédl kolem, aby se ujistil, že je nikdo nepozoruje. „Charlesovi se podařilo zajmout Vallence. Je ve vězení v izolované cele.“ Lovell v jediné vteřině pochopil své symptomy a bez dalšího slova se rozeběhl směrem k vězení. Cargis ho následoval. Před vchodem do vězení narazili na Sorena. Lovell se na místě zastavil. Princ došel pomalým krokem až těsně k němu a chvíli na něj hleděl. Jeho pohled byl chladný a pohrdavý. A pak Lovellovi bez jakéhokoliv varování dal ránu pěstí do obličeje. Lovell nepodnikl ani sebemenší pokus se ráně vyhnout. Když se na Sorena znovu podíval s vážným, ale klidným výrazem ve tváři, jeho zlomený nos se už hojil. Utřel si ze rtu krev. „Ty parchante,“ zasyčel útočně Soren, „myslel jsem, že jsi můj nejlepší přítel! Jak dlouho jsi s ní spal za mými zády? A nesnaž se to popírat. Tvůj otec má důkazů víc než dost.“ „O tom nepochybuji,“ poznamenal Lovell. „A to je všechno? Jak jsi mi to mohl udělat? Věděl jsi, co pro mě Val znamená. Mluvil jsem s tebou o ní snad každý den!“ Lovell tiše sevřel pěsti. „Nemám ti co říct.“ Soren pokýval hlavou. „Ani já ne.“ Pak se na místě otočil, a aniž mu věnoval další pohled, odešel. Lovell ještě chvíli stál na místě a poslouchal jeho vzdalující se kroky. Potom se chtěl rozeběhnout k celám, ale Cargis ho chytil za paži. „Můj pane, nedělej to.“ „Musím ji odsud dostat, Cargisi,“ zavrtěl Lovell hlavou. „Ať mě to bude stát cokoliv.“ „Pak půjdu s tebou.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200343
„Ne, nechci, aby ses do toho zapletl. Jsi jeden z mála lidí v Icailu, kterým naprosto věřím. Jestli to dopadne špatně, budu tě potřebovat na svobodě.“ Cargis s povzdechem přikývl a podal Lovellovi ruku. „Hodně štěstí,“ řekl. „Sbohem, příteli.“ Vallence měla zavřené oči, když slyšela jeho kroky. V první chvíli myslela, že se jí to zdá, ale když oči otevřela a viděla ho stát v chodbě pro stráž, srdce jí málem vyskočilo z těla. Rychle vstala a chtěla se k němu rozeběhnout, ale Garian jen řekl: „Zůstaň stát, Val.“¨ Zastavila se na místě a sledovala ho, jak namířil ruku ke dveřím a ty záhy samy vyskočily z pantů a spadly na zem. Energie začala znovu proudit. Vešel dovnitř. Val se k němu rozběhla a pevně se objali. „Jsi v pořádku?“ zeptal se jí starostlivě, když se mírně odtáhl, aby jí viděl do tváře. Jeho oči byly plné bolesti. „Teď už ano,“ usmála se Vallence. „Bála jsem se, že už tě nikdy neuvidím.“ „Nedovolím, aby se ti něco stalo,“ řekl Lovell. „Musím tě odsud dostat.“ Val ho ale od sebe odstrčila a udělala krok zpátky. Zavrtěla hlavou. „Ne, už máš kvůli mně dost problémů,“ řekla rozhodně. „Když mi pomůžeš utéct, Charles ti to neodpustí.“ „Já vím,“ přikývl Garian s úsměvem. „Proto radši půjdu s tebou.“ Vallence na něj překvapeně zírala. Nemohla uvěřit tomu, co zrovna řekl. „To bys udělal?“ „Proč ne? Pro Archiv už pracuje jeden bývalý generál. Třeba vezmou i dalšího.“ „Gari, nic víc bych si ani nemohla přát, ale já vím, jaké to je,“ řekla Vallence pomalu. „Nechci, abys udělal kvůli mně něco, čeho pak budeš litovat. Vážně se chceš vzdát úplně všeho?“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200343
Lovell se pousmál a zavrtěl hlavou. „Všeho? Val, celý můj vesmír je v tvých očích.“ Vallence se šťastně usmála. Lovell znovu došel až k ní, odhrnul jí vlasy z tváře a políbil ji. „Je na čase, abych začal páchat ten zločin, ze kterého mě obvinili,“ řekl. „Ale nejdřív se odsud musíme dostat.“ Vallence přikývla. Realita na ni dolehla zpátky s veškerou svou tíhou. Sledovala Lovellův výraz a čekala. Opatrně se na ni podíval. „Co se děje?“ zamračila se. „Naší nejlepší šancí je probít se k Sálu s Bránou. Otec ho nechal zazdít, ale to nebude problém. Problém bude se k němu vůbec dostat. Jenom na Taře je několik desítek vojáku, čtyři generálové a můj otec. A ty jsi zesláblá.“ „Tak co budeme dělat?“ Lovell zaváhal. „Víš, že už jsem kvůli tobě jednou porušil Zákony a řekl jsem ti, že bych to kdykoliv udělal znovu…“ „Gari, ne,“ přerušila ho Vallence. „Kdyby to někdo zjistil…“ „Prosím, Val, já potřebuju vědět, že ať se stane cokoliv, budeš v pořádku. Navíc budeme mít mnohem větší šanci se odsud dostat. Ššš,“ přerušil ji, když viděl, jak se nadchla k odpovědi. „Prosím… udělej to pro mě.“ Val se mu podívala do očí a viděla pevné odhodlání. Lovell se zatím říznul do palce. Na kůži se mu objevila kapka krve. Vallence rezignovaně přikývla a on jí jemně přejel palcem přes rty. Pak ji k sobě znovu pevně přitiskl. „Prosím,“ zašeptal jí do vlasů. Vallence si rty pomalu olízla a polkla. Lovell pronesl transformační formuli. Cítila obrovský proud energie, který jí projel páteří jako blesk. Její smysly se v okamžiku zostřily. Cítila všechno kolem, živé i neživé. Cítila stráže, které ležely v bezvědomí jen několik metrů od nich. Cítila vojáky v patře nad nimi a na nádvoří. Cítila vůni snídaně a cítila vůni namrzlého města. Slyšela kopyta koní
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200343