98
kat. A opravdu! Zpočátku v ohradě za kadibudkou seděla bez hnutí a pozorovala je, ale když potom dědeček unisono zapěl Ó, hla… — mocně naříkavým hlasem, který byl pro Ó, hla… tím správným —, křížová liška popošla a pohlédla klukovi a jeho dědečkovi přímo do očí. A on tehdy najednou pochopil, co mu ta liška chce. Ta, která podnikla velkou cestu, dědečkova křížová liška, nesla poselství. Elof bezhlavě umřel a už není vyvoleným básníkem a zvěstovatelem. Teď je na řadě on, Perola. Byl vyvolený. Vlastně tak trochu jako Ježíš. A to byla velká věc. A tak byl Perola zatracen. Nebylo to ostatně děsivé, to, jak se v prvních letech jedenadvacátého století rychle začal podobat starým členům rodiny, dlouho poté, co je k sobě povolal Spasitel? Jaké ho řídí geny? Nebo někdo sedí na druhé straně galaxií, tam, kam se dostal jen Flash Gordon, a řídí ho, je všechny, jako kdyby život byl psí spřežení? Je vůbec svobodný? Na stará kolena občas dlouho stál před zrcadlem a díval se, jak se jeho dolní ret čím dál víc podobá roztřesenému rtu, který před smrtí ukazovala jeho milovaná teta Elsa. Ta se dožila dvaadevadesáti let. Roztřesený dolní ret býval její, ale teď byl jeho. Jak se to stalo? Zdálo se, že je sešitý z částí těl, které se vyskytovaly v jeho rodině. Byl jako Frankensteinovo monstrum, a nebyly vidět švy. Kde to vzal? Že ta křížová liška je on? A že ponese poselství! Není divu, že se mu dolní ret třese.
V pracovním zápisníku se opakovaně objevují poznámky o vině na tom, co bylo napsáno, ale hlavně na tom, co napsáno
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200313