II
Krizový management
především ekonom. Jeho kniha „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ je považována za první systematický a konzistentní výklad ekonomie v historii. Smith ve svých dílech poukazoval na politicko-podnikatelské nešvary dějící se i dnes. Politik hovoří o nejlepších a spravedlivých zájmech všech a přitom podléhá korupci a hrabivosti, tzv. „káže vodu a pije víno“. Tendenční jsou i jeho závěry k nezničitelnosti daňové politiky přicházejících vlád. Tvrdí, že nové vlády nikdy staré daně nezruší a vždy spíše zavedou nové a vyšší. Za zakladatele vědeckého managementu je považován Američan Frederick Winslow Taylor (1856–1912). Zavedl pojem management. Jeho přínosem pro záchranářský krizový management je aplikace vědecké analýzy zejména pro tvorbu metod skupinové harmonie, rozvoje vzdělávání, spolupráce a dělby práce mezi výkonnými prvky apod. Analytické metody dále rozpracoval především v grafické podobě spolupracovník F. W. Taylora, Henri L. Gant. Pomocí diagramů řešil časové vztahy v posloupnosti plněných úkolů. Gant byl zakladatelem používání síťových diagramů v manažerské praxi. Jeho metody se dodnes využívají při analýze rizika pro havarijní plánování. Na vědecký management F. W. Taylora navázala Lilian M. Giberthová svými pracemi zabývajícími se psychologií lidské motivace. Motivace má v záchranářském krizovém managementu velký význam především pro definování rozhodnutí směrem k výkonným prvkům řešícím krizové situace a ve zpětné vazbě k veřejnému hodnocení splněných úkolů. Managementu se věnoval i její manžel, F. B. Gilberth, který začátkem 30. let přednášel management i v Praze. Dalším pokračovatelem Taylora byl i Harrington Emerson. Zabýval se principy efektivnosti směrem k filozofii a metodám vědeckého managementu. V Emersonových pracích se objevují prvky systémového přístupu. Doporučuje používat metody objektivní vědecké analýzy, určovat jen realistické cíle, tedy činnosti odvozované od jasných zámyslů. Dále doporučuje pracovat s prvky jako se součástmi celků a v neposlední řadě používat standardizované metody a postupy. Školou Emersona byly principy používané v armádě pro organizování manažerských a pracovních pozic. Jeho vědecké výstupy lze v záchranářském krizovém managementu aplikovat na metody tvorby informací pro analýzu rizika. Za zakladatele systémového přístupu je považován rakouský teoretický biolog Ludvik von Bertalanfy. Od roku 1940 působil v Kanadě a USA. Jeho práce má hlavně metodologický dosah, zvláště pro řešení vztahu celku a částí. Svou původní teorii otevřených termodynamických soustav, popisující fyzikální procesy systémů biologického charakteru, po druhé světové válce rozšířil jako obecnou teorii soustav, koncepčně blízkou kybernetice, kterou však považoval za filozoficky soudobou vědu. Další osobností znamenající mezník tvorby managementu, někdy označovaného jako „škola správního řízení“, byl francouzský průmyslník Henri Flayol. Jeho hlavní přínos pro teorii managementu a také záchranářský krizový management bylo 15 principů managementu a 5 tzv. manažerských funkcí: ■■ plánování ■■ organizování ■■ přikazování ■■ koordinování ■■ kontrolování
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200310