Muzikoterapie osob se speciálními potřebami
7
Další v dnešní době aktuální potřebou je skutečně umět odpočívat a relaxovat. Nejúčinnější je pravidelný rytmus odpočinku, ale již vlastní zakomponování relaxace do našeho denního programu je umění. Je však třeba nalézt takový způsob relaxace, který opravdu přinese uvolnění a odpočinek. Hledání toho správného způsobu nějakou dobu trvá, ale je klíčové pro velikost účinku. Není vůbec jedno, jak trávíme svůj volný čas. Pokud tedy muzikoterapeut pomůže zrakově znevýhodněného nasměrovat ke studiu hudebního nástroje či jiné možnosti zabývání se hudbou, může výrazně přispět k lepší kvalitě jeho života. Příběh muzikoterapeutické cesty Kristýna je zajímavá a krásná mladá žena, poznala jsem ji jako jednadvacetiletou. Při prvním setkání působila nesměle a neprůbojně. Problémy se zrakem začala pociťovat ve 12 letech, kdy z důvodu zrakového onemocnění (které obnáší postupné ubývání zraku) musela přestat aktivně sportovat. Vystudovala gymnázium a začala pracovat jako telefonistka. Měla fungující rodinu, která ji podporovala a motivovala k myšlence studia hudby. Kristýně vadilo, že by měla studovat hudbu jen proto, že jednou bude pravděpodobně úplně slepá a že tolik lidí od zrakově postižených očekává roli „slepého muzikanta“. Do hudební školy chodila, hrála na piano a zpívala, ale s touto rolí nesouhlasila. Když jsem se s ní setkala, byla již poměrně vyrovnaná se svým zrakovým handicapem, ale trápilo ji, že se tak tvrdě vyhranila proti studiu hudby, navíc práce telefonistky ji neuspokojovala. Měla strach, že když teď několik let po prosazení si vlastní životní cesty svou chybu přizná, naprosto se znemožní. Ale ve svém způsobu života již také nechtěla pokračovat. První muzikoterapeutická sezení byla zaměřena na možnosti více si uvědomit pocity, přání, představy a touhy (na úrovni emoční, tělové i rozumové). Na těchto cílech jsme pracovaly pomocí hry na hudební nástroje. Možná překvapivě chtěla Kristýna nejprve hrát hlavně na bubny, gongy, činely a až později si vybírala melodické hudební nástroje. Nejprve přirozeně zpracovávala různé frustrace, agrese a smutky a až časem převládaly pozitivnější emoce, jako je naděje, radost, chuť do nových věcí. Dále pomocí pohybových cvičení, při kterých působila jako by normálně viděla (při dodržení přesné instruktáže popisu místnosti a možností se s ní seznámit), měla prostor více poznat své tělo a jeho potřeby, což pro ni bylo dosti objevné. Pomocí cvičení zaměřených na cílenou obrazotvornost a fantazii dostala kromě rozvoje těchto schopností možnost si imaginárně prožít různé situace, které ji před tím buď nenapadly, nebo si je nechtěla přiznat. Později se dostala i k obrazům, kterých se bála, ale když si dovolila sama si je představit, dokázala vymyslet i pozitivní vyústění situace. Kristýna chodila na muzikoterapeutická sezení asi 2 roky (jednou až čtyřikrát měsíčně). Když dospěla do situace, když již věděla, co chce a jak vyřeší svou neuspokojivou situaci, terapii jsme ukončily. Zůstaly jsme v kontaktu, takže vím, že se jí daří dobře, z čehož mám velkou radost.
7.2 Osoby s mentálním znevýhodněním V naší společnosti stále ještě přetrvává určitá míra segregace osob s mentálním znevýhodněním, jako kdyby tito lidé nemohli vést kvalitní život a hlavním měřítkem 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200308