Pokud se mu povede připravit ji o pár milionů, může si klidně užívat u moře do konce života. Obzvlášť když ještě rozšíří vlastní úspory a se zahraničními kontakty může skvěle obchodovat a rozšiřovat svoje finanční jistoty. „No to snad nemyslíš vážně!“ Prskala vztekle Verunka, když jí Marek oznámil, že do sebe musí naládovat půl kila kokainu. „Mlč a koukej to spolykat!“ Poroučel bez slitování. „Tak na to teda zapomeň! Nenechám se kvůli tobě zavřít!“ „Přestaň dělat scény a polykej. Nemáš se čeho bát. Je to absolutně bezpečně zabalený, a když se nebudeš klepat, tak na tobě nikdo nic nepozná.“ Snažil se ji ne příliš úspěšně uklidnit Marek. „Tak tohle jsou ty tvoje obchodní cesty, jo? Že já husa jsem to neprokoukla hned. Vždyť já jsem vlastně jednou nohou v kriminále.“ „Přestaň už konečně sejčkovat. Kdo si myslíš, že ti zaplatil ten pobyt tady? V životě jsi takovou dovolenou nezažila.“ „No kdybych věděla, jak to skončí, tak se na to pěkně vykašlu. Nejsem sebevrah.“ „Přestaň fňukat. Za pár hodin nám to letí, tak dělej, ať to stihneš.“ „To neudělám.“ „Ale uděláš.“ „Řekla jsem, že to neudělám.“ Zvýšila hlas na důraz odporu. „Jsi moje manželka, tak to uděláš.“ „Tys mě neslyšel nebo co?“ Marek skočil, chytil ji pod krkem a výhrůžně jí zasyčel do obličeje: „Tak poslouchej, holčičko. Ty teď pěkně do sebe nasoukáš všechny tyhle balíčky nebo ti seberu pas a nechám tě tady. Můžeš si bejt jistá, že ti dealeři, kteří ti platí tenhle pobyt, budou chtít svoje prachy zpátky. A jak si myslíš, že je z tebe asi dostanou, ha?“ Zlověstně se mu blýskalo v očích a Verunka z něho dostala náhle panický strach. Slzy se jí nahrnuly do očí a hrdlo se jí sevřelo, že ani nemohla mluvit. „Tak dobrá.“ Vykoktala ze sebe konečně, když jí znovu uvolnil stisk. Bála se na něho jen podívat a začala do sebe pomalu soukat připravené zámotky. Dávivý reflex jí znemožňoval polknout víc než polovinu připravených balíčků a Marek byl vzteky bez sebe. „Do prdele! Víš, kolik jsem do toho vrazil? Přeci to tady nenechám.“ „Já,… já už nemůžu. Je mi blbě, bojím se, že to v žaludku neudržím a někde to vyzvrátím.“ Pak Marek dostal nápad a zavelel: „Sundej si podprsenku a pásek. Zuj si boty.“ Verunka na něho zírala a čekala, co bude dál. „Nečum a dělej. Musíme tam ten zbytek napěchovat.“ Vytrhnul polstrování z podprsenky a nacpal místo něho pár balíčků. „Nasaď si to! Dělej!“ Verunka opatrně navlékla podprsenku a srovnala si výplň tak, aby vypadala přirozeně. Marek zatím rozebral pásek a cpal do něho další dávku. Potom vyndal vložky z bot a nacpal pod ně zbytek.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200106