nebo požadavky kladenými na zaměstnance v institucích, kam ho pravidelně posílal. „Při tom hledání by vám mohlo pomoci to provolání mladých historiků, jak jsme se o něm bavili před svátky,“ pokračoval Drábek. „Jak jste na tom s koncipováním textu?“ „No upřímně řečeno, moc toho nemám. Vlastně jsem ještě ani nezačal,“ odpověděl Richard po pravdě. Čekal podrážděnou reakci, ale profesor nehnul ani brvou a soustředěně si zaléval kávu vroucí vodou. „No, to vůbec nevadí. Alespoň si ještě můžeme trochu promluvit o obsahu. Před těmi Vánocemi se to všechno seběhlo tak nějak nahonem. Mám za to, že by tam v každém případě mělo být zdůraznění úlohy seriózního studia minulosti v celospolečenském pokroku. Pak také...“ Richard ho přestal poslouchat, protože vzhledem ke svému rozhodnutí nic nepsat považoval Drábkovy rady za irelevantní, i kdyby měly posloužit jen jako vodítko, co do případného textu rozhodně nedat. Soustředil se na rozložené Rudé právo na stole. Profesor do listu občas přispíval články na palčivá témata minulosti i současnosti. Jednou ho dokonce po diplomovém semináři požádal, aby jeden z nich zanesl v zalepené obálce redaktoru Kajzerovi. Richard úkol se skřípěním zubů splnil a svědomí si bělil drzým chováním vůči redakčnímu vrátnému, který v tom byl možná podobným nedopatřením jako on sám. Pak měl ještě Drábek tu troufalost, že publikovanou změť blábolů pod titulem „Historie a historismus“ se studenty na semináři rozebíral. „... jistě bude potřeba také odmítnout různé iniciativy v poslední době ze strany takzvaně nezávislých historiků,“ přiblížil se Drábkův hlas. „Možná to nevíte, ale řada z nich
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200060