Tihle potkani postupují strategicky. Pochopili, že k hladu, žízni a chladu stačí přidat něco děsu. Kvičí jeden přes druhého. Aby na ni zapůsobili. Na Alex stekla dešťová voda unášená větrem. Už nepláče, třese se. Myslela na smrt jako na vysvobození, ale při pomyšlení, že ji zakousnou krysy a že ji sežerou… Kolik žrádla, na kolik dní, představuje lidské tělo pro tucet potkanů? Vyděšená Alex zaječela. Ale poprvé jí z hrdla nevyšel ani hlásek. Zdolalo ji vyčerpání.
18 Zatímco Camille podával hlášení, Le Guen se vztyčil a narovnal, udělal pár kroků po kanceláři, pak se vrátil ke stolu a znovu si sedl do pozice zamyšlené tučné sfingy. Camille viděl, že než si divizní sedl, potlačil cosi jako spokojený úsměv. Nejspíš ho potěšilo, že splnil své denní tělocvičné penzum, pomyslel si. Dělá to dvakrát třikrát za den, vstane, dojde ke dveřím a zpátky. Někdy i čtyřikrát. Při tréninku dodržuje železnou kázeň. „V Trarieuxově telefonu je sedm nebo osm zajímavých kontaktů,“ pokračuje Camille. „Volal jim, některým i několikrát. Vždycky stejné otázky. Vyptával se na synovo zmizení. Když za nimi zašel, ukazoval jim synovu fotografii na pouti s tou holkou.“ Camille osobně viděl jen dva tyto svědky, s ostatními mluvili Louis a Armand. Stavil se u Le Guena v kanceláři, aby ho informoval, ale na oddělení se nevrátil kvůli diviznímu, nýbrž kvůli paní Trarieuxové, přijela z Orléansu. O převoz se postarali četníci. „Trarieux na ně nejspíš našel spojení ze synových e-mailů. Je tam trochu od všeho.“ Camille pohlédl do svých poznámek. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200028