lyn ne t ru sso vá
Rozhodl jsem se, že se ještě naposledy podívám, co se dá o Seewardovi najít, a pak si půjdu lehnout. Byla už půlnoc, ale s tím se nedalo nic dělat. Až dodělám, co jsem si předsevzal, dostane Watson svou večerní kuřecí mlsku a půjdeme spolu nahoru, jak to děláme od Maryiny smrti každý večer. Ale předtím jsem si vzpomněl na cosi na YouTube, co jsem ještě neviděl, a připadalo mi, že by to stálo za vidění. Našel jsem ten odkaz, když jsem zadal John Seeward pán koček, a šlo o pětiminutový černobílý němý film natočený v Harville roku 1930. Snímek začínal divadelní oponou provizorně nataženou za slunečného dne na zahradě. Seeward s cigaretou v ústech vstoupil z levé strany a obrátil se přímo na kameru. Měl na sobě elegantní tvídový oblek, byl štíhlý a šel lehkým krokem, jako by se užuž chystal pustit do tance. U filmu chyběl zvuk, takže se člověk mohl jen dohadovat, co říká. Ukázal na oponu a usmál se. Látka se právě zvlnila ve větru a Seeward čekal, dokud se zase nezklidní. Nepochybně se ptal kameramana, jestli je připravený, načež přešel na pravou stranu obrazu a obřadně (s cigaretou mezi zuby) oběma rukama zatáhl za šňůru a roztáhl oponu. Watson v kuchyni zatím zuřivě štěkal. Začínalo mi to jít na nervy. Pozastavil jsem přehrávání a okřikl ho: „Watsone, nech toho! Já něco dělám!“ Seeward znovu vyšel do popředí, cosi vysvětloval a ukazoval přitom na stůl přehozený látkou, který se objevil po otevření opony. Na stole stála klec a v ní vesele oždiboval list salátu králík. Seeward klec otevřel, jemně králíka vytáhl, postavil ho na stůl a klec odložil na zem. Pak pohlédl doprava a na stůl vyskočil velký mourovatý kocour. Seeward se na něj zářivě usmál a něco prohodil. Podrbal kocoura za ušima a po104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199924