102 | F ilo s of ie m y sl i to mentální, je jiný než způsob, jímž jej identifikujeme jakožto fyzický stav mozku. Právě v tom spočívá ona svébytnost mentálního v rámci některých úvah o identitě. Na druhou stranu Place zřetelně deklaruje, že z logické nezávislosti používaných termínů neplyne nezávislost ontologická. Naše neschopnost propojit termíny z jedné jazykové sféry (mentální) s termíny té druhé (fyzické) pak vede k tendenci postulovat ontologicky samostatnou mysl.163 Podle teoretiků identity je třeba tuto tendenci odmítnout. Nicméně zůstává otázkou, nakolik tato praktická neschopnost propojit obě kategorie termínů do logického celku vyvolává oprávněnou obavu, že mentální není jen jazykovou formou či způsobem popisu. Pokud by mentální popis zcela nevyčerpával kategorii mentálního, ale pouze by ji určitým způsobem vyjadřoval, pak by mohlo jít o signál, proč se nedaří redukci mentálního na fyzické realizovat. David Armstrong podal detailní analýzu svého stanoviska v knize Materialistická teorie mysli (A Materialist Theory of the Mind, 1968). Svou verzi teorie identity nazývá materialismem centrálních stavů. Centrálními stavy rozumí stavy mozku a centrální nervové soustavy. Cílem jeho úvah je prokázat platnost silné verze teorie identity. Projekt má dvě fáze: 1) důkladně analyzovat stavy mysli bez ohledu na to, jak se vztahují nebo nevztahují k fyzickým či materiálním jsoucnům; 2) ukázat, že tímto způsobem analyzované mentální stavy jsou ve skutečnosti ztotožnitelné se stavy mozku či centrální nervové soustavy. První krok Armstrongova přístupu je především pokusem analyzovat mentální stavy jako kauzálně účinné jednotky. Stavy mysli je nutné identifikovat jako způsobilé vstupovat do běžných kauzálních vztahů, tedy například zapříčiňovat jednání osoby. „Pojem mentálního stavu je primárně pojem stavu určité osoby vhodný k vyvolání určitého druhu chování.“ 164 Pojem mentálních entit je třeba interpretovat kauzálně, bez intence hledat jejich potenciálně esenciální vlastnosti. Jediné skutečně relevantní údaje představují nutné a dostačující podmínky k vysvětlení příčin chování. Pojem příčiny je omezen jen dvěma podmínkami. Především existence příčiny logicky neimplikuje existenci účinku. Příčina může být identifikovatelná, aniž by někdy došlo k účinku. Za druhé
163)
Place, U. T., Is consciousness a brain process?, s. 50. Armstrong, D. M., A Materialist Theory of the Mind. Routledge, London 2008, s. 82.
164)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199905