nebo Malý akční program připravovaný v Brně pod taktovkou Jaroslava Šabaty. Dopis Husákovi byl převratný jinak: jako první pokus o obecnější a hlubinný popis stavu tehdejší uměle umrtvené společnosti. Byla to víc analýza než návrh programu. Jen na konci dopisu dramatik politikovi připomíná, že by mohl „udělat mnoho pro aspoň relativní zlepšení situace“164 — ani tady se ale nesnaží o nějaký konkrétní návrh. O Husákovi se v době, kdy Havel dopis dokončoval, intenzivně šuškalo, že co nevidět nahradí dosluhujícího prezidenta Ludvíka Svobodu. Prezidentem se Husák skutečně o měsíc později stal. Načasování otevřeného dopisu se tedy povedlo. V té době už ale od nového prezidenta nikdo racionální žádné zlepšení poměrů nečekal. Nebylo to tak vždycky. Především po svém nástupu v roce 1969 vyvolával slovenský politik v mnoha lidech opatrné naděje. Ještě v pamětech Václava Černého dovedených do roku 1972 doznívá představa, že vězeň padesátých let Husák nepřipustí opakování procesů. Monstrprocesy s politickými oponenty se až na výjimky — tou nejvýznamnější byl proces s členy Hnutí revoluční mládeže (HRM) vedeného Petrem Uhlem — skutečně nekonaly; místo krvelačného jekotu vítězů nastalo mrtvolné ticho podmíněné nevysloveným předpokladem, že si nikdo nebude veřejně připomínat ani sovětskou okupaci ani Palacha. Za udržování památky pražského jara odsoudil režim do vězení desítky často úplně neznámých lidí. Opozice v Praze z toho pochopila, že tlustá čára končí rokem 1969 a že co se uděje potom, může skončit trestem. Tak se obraz Husáka v očích opozice posunul a z muže, který drží na uzdě jestřáby v politbyru, se stával hlavní garant policejního režimu. Už situační svodka z března 1971 vypracovaná pro exil skupinou Klementa Lukeše před generálním tajemníkem výslovně varuje: „Velmi významná je změna názorů v socialistické opozici na úlohu G. Husáka (socialistickou opozicí tehdy sami sebe označovali vyloučení reformisté z KSČ — pozn. aut.). Zatímco ještě na podzim 1970 (zvláště po tzv. ostravském projevu) byla část opozice v českých zemích a zvláště na Slovensku toho názoru, že Husák představuje ‚menší zlo‘, brzdí procesy a represi a proto je vůči němu třeba zachovávat ‚blahovolnou neutralitu‘, nyní převládá společný názor, že tyto iluze o Husákovi jsou škodlivé, že rozdíly ve vedení jsou převážně mocenskoosobní povahy a že proto není důvod některou skupinu nějak preferovat.“165 V dalších letech se tato skepse prohlubovala a proměňovala až v nenávist. Ideu napsat Husákovi otevřený dopis v sobě Václav Havel nosil asi rok a půl. V roce 1974 vrhl na papír první verzi, se kterou však nebyl spokojen a pro jistotu ji spálil.166 Když v něm koncepce v březnu 1975 konečně dozrála, celý dopis-esej napsal na jeden zátah. Definitivní verzi ještě konzultoval
98
DISIDENT_Vaclav Havel_zlom.indd 98
2.11.2009 8:44:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199889