na Hradě spojovali s tím, že se Mečiara podaří usvědčit z práce pro komunistické tajné služby. Nejvážnější indicie pro toto podezření pocházela již z jara 1990. Tehdy Mečiar, ještě coby slovenský ministr vnitra, poslal skupinu policejních důstojníků do tzv. Tisovy vily v Trenčíně, kde byla uskladněna část archivů StB pro Slovensko. Po nezákonném nájezdu Mečiarových emisarů chyběly v registru svazků stránky, mezi nimiž by abecedně vzato mohlo v seznamu spolupracovníků StB být právě Mečiarovo jméno. Federální ministr vnitra Langoš došel k závěru, že pokud se Mečiar odhodlal k tak nebezpečné a v podstatě kriminální akci, musely být proti němu v Tisově vile skutečně pádné důkazy o jeho záznamu u StB, nebo dokonce indicie o spolupráci přímo se Sověty. Ministr pevně věřil, že přepad vily se podaří vyšetřit, což se nikdy nepodařilo. Jeden zaměstnanec KPR se v druhé polovině roku 1991 náhodou ocitl na schůzce nejužšího vedení, sice bez prezidenta, zato ale s Langošem. Zůstal jako opařený, když tu slyšel jednoho z prezidentových poradců, jak ministru Langošovi říká: „Ty mlč, tys nám slíbil přivést Mečiara v klepetech – a kde ho máš?“223 Slovenského expremiéra nikdo na ničem nechytil – a je otázka, jestli by ho hledané materiály, i kdyby z nich bylo jasné, že se Mečiar zapletl, v očích jeho voličů dokázaly poškodit. Když prezidentův kancléř Schwarzenberg před volbami 1992 diskrétně financoval vydání publikace, kterou Mečiarovi domácí odpůrci sestavili z jeho protichůdných veřejných výroků, nepředpojatému čtenáři z ní muselo vyjít, že staronový kandidát na premiéra je prachsprostý populista a střídá názory podle toho, jak se mu to zrovna hodí. Kniha byla distribuována mezi poslanci SNR, novináři a tvůrci veřejného mínění v Bratislavě, neměla však žádný zaznamenáníhodný dopad. Na Slovensku tehdy po nelichotivých informacích o Mečiarovi nebyla poptávka.
Kdo dodá novou ústavu? Prezidentovi bylo jasné, že až se zradikalizovaný Mečiar opět dostane k moci, mohlo by na záchranu federace být už pozdě, a proto většinu své energie v čase mezi Mečiarovým odvoláním v dubnu 1991 a volbami v červnu příštího roku vložil právě do pokusu najít trvalé řešení česko-slovenské otázky. Pokud se v roce 1990 až na několik veřejných projevů choval spíš jako pozorovatel, teď se do státoprávních jednání vehementně vložil. Záchrana státu se stala jeho nejvyšší prioritou. Před očima mu jako cíl zářila nová ústava, neboť – jak pravil v Hovorech z Lán 20. ledna 1991 – ústava „je tím, co rozhodne nebo kolem čeho se vyjasní budoucnost této republiky, naše budoucí státoprávní uspořádání. Jak bude fungovat federace, zda to vůbec bude federace. To všechno se teď, v okamžiku přípravy ústavy, předurčuje.“224
98
PREZIDENT_Vaclav Havel_zlom.indd 98
26.9.2014 4:03:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199831