Počty veřejných lékáren ve druhé polovině 19. a první polovině 20. stol. Rok
Čechy
Morava
Slezsko
1830
147
76
223
1848
215
101
316
1859
228
88
25
1900
374
125
42
1923
549
190
53
1931
644
286
Slovensko
112
Celkem
453 541
285
1077
327
1257
1935
705
305
351
1361
1937
725
312
353
1390
Lékárníci se snažili získat pacienty především cestou modernizace lékáren. Po staletí se vzhled lékárny (spíše oficíny, kam pacient vstupoval) neměnil. Nastupující průmyslová revoluce vyvolala změny všech oblastí společnosti a modernizace zasáhla i lékárenství. Lékárníci do lékáren zaváděli elektrické osvětlení (r. 1888 Jindřichův Hradec), staré vybavení oficíny bylo nahrazeno moderním. Vznikly specializované firmy, které se zabývaly rekonstrukcemi a výstavbou lékáren na klíč. Ve Vídni vznikla v roce 1871 firma Steinbuch, která rekonstruo vala nebo nově vybudovala, kromě lékáren v Rakousku, 31 lékáren v Čechách a 84 na Slovensku. Pražská firma Karla Schürera vybudovala v Čechách 92 lékáren a firma architekta Kubíka vybudovala po roce 1918 v Československu více jak 40 lékáren. Od vzniku lékáren neexistovala norma na jejich vybavení nábytkem, přístroji atd. Lékárníci si budovali lékárny podle přijatého vzoru, do vzhledu vnášeli svoji invenci nebo se opírali o tradiční pojetí. V roce 1832 Prof. Ehrmann na univerzitě ve Vídni vydal Rukojeť farmacie, ve které doporučoval, „ aby oficína byla dostatečně veliká, vytápěná horkým vzduchem, nábytek prostý a tára opatřena mřížkou“. Rukojeť dále doporučovala nejčastěji používaná léčiva soustředit kolem táry. Lékárna měla mít kromě již známých místností a prostor rovněž komoru na sklo, jámu na led a sádku na pijavky. Prof. Šíma přišel s vizí „české lékárny“ a požadoval vyzdobit interiér lékárny prvky českého umění. Stojatky měly nést kromě označení lékárny i prvky národního dekoru atd. Na stěnách měly být vystaveny obrazy českých umělců. Lékárna se měla stát „školou umění a vkusu“. Tyto požadavky byly natolik utopické, že nedošlo k jejich realizaci. Začátek 20. století přinesl, poprvé v dějinách lékárenství, uzákonění norem vybavení lékáren. Zákon o úpravě lékárnictví č. 5 z r. 1906/07 ř. z. stanovil pouze obecné podmínky pro výstavbu lékáren. Na zákon navazovalo Nařízení ministerstva vnitra č. 103 z 27. 5. 1911, jehož součástí byl Předpis o zařízení lékáren. Předpis podrobně stanovil vybavení oficíny, laboratoře, zásobárny (materiálky), půdy na uchování bylin, sklepa na léky nebo inspekční místnosti. Předpis byl první ucelenou úřední normou vybavení lékáren v Rakousku-Uhersku. Pro jeho pokrokovost se jím řídilo i Československé lékárenství v letech 1918–1939. Uvedená norma respektovala skutečnost, že lékárna je vzhledem k rozvíjející se hromadné výrobě LČ a LP převážně výdejní pracoviště. Norma vybavení lékárenského pracoviště fakticky platila až do roku 1948. Od 1. ledna 1950 došlo k socializaci lékárenství. Lékárny se staly součástí národního podniku Medika (pro složitost řízení jednotlivých lékáren byla Medika dnem 1. dubna 1952 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199817