Zimák
Džentlmen v akci, 1962
masa, kdo se v tom měl vyznat? Specialistou na špatný nákup byl můj otec, ten vždycky přinesl něco, nad čím matka zalomila rukama, proklela otce, řezníky i socialismus. Mě do řeznictví poslali jen jednou. Přinesl jsem půl kila sádla ve tvaru masa. Krvavý byl jen ten papír. Taky vážil půl kila. Starý dobrý Manderlák. Dnes stojí v centru krasavice na Dunaji opuštěný a zdevastovaný. Kdo a kdy mu vrátí někdejší pověst a slávu? Zimák. Na bratislavský zimák jsem svého času chodil takřka každý den, a někdy jsem byl na ledě i dvakrát denně. Miloval jsem bruslení. Tu celotělní dynamiku a radost z pohybu. Skvělý pocit, když se nože bruslí zarývaly do ledu, když při prudkých obloučcích vylétávaly ledové střepy anebo jen když jemně šustěly při rychlém letu na tenké vrstvičce vody. Z reproduktorů zněla hudba šedesátých let, rokenrol, při kterém se výborně bruslilo.
Nezapomenutelných zážitků ze Zimáku mám víc. První kontakty s děvčaty jsme navazovali právě tu. Zpočátku se bruslilo v hale, později na vedlejší ledové ploše. Vrcholem blaha bylo, když jsme se s děvčetem ruku v ruce mohli předvádět před ostatními kluky. Ze začátku jsme na to šli tak, že jsme je zezadu podráželi a potom zachytávali, což bylo drzé i džentlmenské zároveň. Nevím, jak to prožívala děvčata, ale pro nás to bylo nejen příjemné (při zachycení jsme se mohli dotknout i na intimních místech, která byla jinak pro nás nedostupná), ale byl v tom pocit mužnosti, uchránit je před pádem na tvrdý led. Byli jsme nesmělí, většinou jsme se věnovali jen spolužačkám. Později jsme se pokoušeli o navazování známostí i s děvčaty mimo naši třídu, ale bez většího úspěchu. Mně se po několika neúspěšných pokusech přece jen podařilo navázat určité vztahy s jednou dívkou, ale po čase se mi přestala líbit a jako 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199801
správný macho jsem ji přestal registrovat. Ani jsem ji nezdravil. Svou nespokojenost mi vyjádřila tím, že mi poslala dopis s křížovkou, kterou jsem dal vyluštit kámošovi (v životě jsem žádnou nevyluštil). Řešení tajenky si dodnes pamatuju: „Jsi buran, když neumíš ani pozdravit.“ Ze sportovních akcí se nedá zapomenout na krasobruslařské exhibice. V roce 1962 bylo mistrovství světa v krasobruslení v Praze. Vítězi v tancích na ledě se stali sourozenci Eva a Pavel Romanovi. V letech 1962–1965 se stali čtyřnásobnými mistry Evropy a trojnásobnými mistry světa. Těsně po mistrovstvích světa v Praze byla exhibice v Bratislavě, jíž se zúčastnili kromě Romanových i další hvězdy krasobruslařského nebe jako mistryně světa Holanďanka Sjouke Dijkstr nebo Donald Jackson z Kanady, který jako první na světě skočil trojitý skok, a manželé Protopopovi. Na závěr exhibice zhasla všechna světla a každý zapálil zápalku nebo zapalovač. Tento obřad vznikl u příležitosti mistrovství Evropy v roce 1958 v Bratislavě a stal se tradicí. Z množství hokejových zápasů, které jsem sledoval většinou z tribuny C, kde byly nejlevnější vstupenky na stání těsně pod střechou, mi utkvěl v paměti mezistátní souboj s reprezentací SSSR dne 16. ledna 1962, který jsme vyhráli 4:2. Golonka tehdy vstřelil asi nejkurioznější gól své kariéry, na který sovětský brankář Nikolaj Pučkov nezapomněl do smrti. Prudce vystřelený puk se odrazil od zadního mantinelu do výšky, obloukem přeletěl branku, spadl překvapenému Pučkovovi na záda a odrazil se za čáru dřív, než mohl zareagovat. Dodnes mám ten obraz před sebou, jak chudák Pučkov zvadl, zůstal klečet na ledě a nevěřil vlastním očím.
Sourozenci Romanovi, manželé Protopopovi
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199801
Mým tajným snem bylo stát se řidičem rolby
Kvalita ledu byla vždy perfektní. Byla to zásluha strojů, kterým jsme říkali rolby. Rolba je technické zařízení na údržbu plochy. Obdivoval jsem, že už v tu dobu dokázala vykonávat čtyři operace současně. Zbrousit led, sbírat sníh, umýt led, nanést vodní vrstvu. V šedesátých letech vyrostl Slovan Bratislava v jedno z nejlepších mužstev v československé lize. V týmu se postupně prosadily výrazné hokejové osobnosti: Dzurilla, Starší, Gregor, Čapla, Golonka, Fako, Černický a mladý Nedomanský.
Hokejisté Slovanu Bratislava, sezona 1965–1966, dolní řada (zleva): Houška, Grandtner, Dzurilla, tréner Jančuška, Jendek, Lukscheider, Kužela; střední řada (zleva): Černický, Michalec, Golonka, Mrukvia, Budovský, Kvasnica, Bogdan; horní řada (zleva): Nedomanský, Walter, Gregor, Starší, Čapla, Ölvecký, Lano 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199801