Zimák
Džentlmen v akci, 1962
masa, kdo se v tom měl vyznat? Specialistou na špatný nákup byl můj otec, ten vždycky přinesl něco, nad čím matka zalomila rukama, proklela otce, řezníky i socialismus. Mě do řeznictví poslali jen jednou. Přinesl jsem půl kila sádla ve tvaru masa. Krvavý byl jen ten papír. Taky vážil půl kila. Starý dobrý Manderlák. Dnes stojí v centru krasavice na Dunaji opuštěný a zdevastovaný. Kdo a kdy mu vrátí někdejší pověst a slávu? Zimák. Na bratislavský zimák jsem svého času chodil takřka každý den, a někdy jsem byl na ledě i dvakrát denně. Miloval jsem bruslení. Tu celotělní dynamiku a radost z pohybu. Skvělý pocit, když se nože bruslí zarývaly do ledu, když při prudkých obloučcích vylétávaly ledové střepy anebo jen když jemně šustěly při rychlém letu na tenké vrstvičce vody. Z reproduktorů zněla hudba šedesátých let, rokenrol, při kterém se výborně bruslilo.
Nezapomenutelných zážitků ze Zimáku mám víc. První kontakty s děvčaty jsme navazovali právě tu. Zpočátku se bruslilo v hale, později na vedlejší ledové ploše. Vrcholem blaha bylo, když jsme se s děvčetem ruku v ruce mohli předvádět před ostatními kluky. Ze začátku jsme na to šli tak, že jsme je zezadu podráželi a potom zachytávali, což bylo drzé i džentlmenské zároveň. Nevím, jak to prožívala děvčata, ale pro nás to bylo nejen příjemné (při zachycení jsme se mohli dotknout i na intimních místech, která byla jinak pro nás nedostupná), ale byl v tom pocit mužnosti, uchránit je před pádem na tvrdý led. Byli jsme nesmělí, většinou jsme se věnovali jen spolužačkám. Později jsme se pokoušeli o navazování známostí i s děvčaty mimo naši třídu, ale bez většího úspěchu. Mně se po několika neúspěšných pokusech přece jen podařilo navázat určité vztahy s jednou dívkou, ale po čase se mi přestala líbit a jako 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199801