Netrvalo dlouho a ukázalo se, že získat pozornost své ženy pro hraběte z Balfouru nebylo vůbec těžké. Hester pozorovala Spathfoye, jak vede svého koně do stájí. Viděla, že se zvířetem mluví, i když byl příliš daleko, než aby mu mohla rozumět. Zcela jistě se jednalo o kázání, v jakém stavu se chodí domů. Ze svého místa na zahradní lavičce viděla přímo do stájí. Díky lampě pověšené v uličce si mohla všimnout, že nezavolal podkoního, ale postaral se o svého koně sám. Nejdříve zvířeti odepnul sedlo, stáhl ho ze hřbetu a pak následovala uzda. Pak – což ji překvapilo – se opřel zvířeti o bok, poplácal ho po pleci a pokračoval v rozhovoru. Spathfoy zvíře vyhřebelcoval, vyčistil suchou slámou a do vědra mu dolil čistou vodu. Zvedl každé kopyto, což se k muži ve formálních šatech příliš nehodilo, vyčistil ho, a nakonec vzal vidle a pod koně přihodil čistou slámu. Hester si nebyla jistá, zda podkoní by byl ke zvířeti tak ohleduplný, a zřejmě právě z toho důvodu se o koně Spathfoy postaral sám. Anglický lord na nepřátelském území si občas potřebuje promluvit se svým koněm. Jakmile byl ve stájích hotov, Spathfoy se vydal po pěšině do domu, ale Hester si v měsíčním světle nevšiml. „Dobrý večer, lorde.“ Nechtěla na sebe upozornit, ale ta slova jí vyšla z úst tak nějak sama. „Slečno Danielsová, dobrý večer.“ V měsíčním světle se jeho hlas zdál jiný – bohatší, temnější, méně anglický. „Mohu vás doprovodit do domu?“ Nabídl jí to jen ze zdvořilosti. „Ne, děkuji. Pokud chcete, můžete se ke mně přidat. Doufám, že se vám u Augusty a Iana líbilo.“ Posadil se vedle ní. „Neterorizovali mě přítomností svého potomka u stolu, pokud se ptáte na tohle, a jídlo bylo skvělé.“ „To ráda věřím. A také se mi zdá, že Ian vytáhl svou výtečnou whisky.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199781