98
Ave Caesar II
Caesara jeho slova nesmírně těšila. Dal mu svou milovanou dceru, aby ho k sobě připoutal, netušil, že ona sama ho k sobě připoutá svou opravdovou, čistou láskou. Crassus se s Pompeiem pozdravil jen strohým „Ave“, „Buď zdráv!“ Oba obracejí pohled k Caesarovi, on je v této chvíli svorníkem jejich vztahu, na němž jim nezáleží a záleží zároveň. Posadili se ke stolu, ochotně sáhli po pohárech s chlazeným vínem. Caesar vzdor své střídmosti si s nimi ochotně připil. Byli zvědavi, co jim chce sdělit. „Poměry vyžadují, abychom nadále drželi při sobě, přátelé,“ řekl Caesar a začal jim vysvětlovat, že by bylo žádoucí, aby obnovili svou svornost a stali se konzuly na příští rok. Při trvající vzájemné soudržnosti lze toho dosáhnout. Zůstanou-li spojenci, nikdo je neporazí. „Konzulát trvá jen rok, co potom?“ táže se Crassus. „Víš přece, jak velice záleží na tom, jakou provincii komu přidělí poté senát do správy jako prokonzulovi. Zisk je rozhodně nejistý. Máš štěstí, že jsi dostal Narbonskou Galii, Předalpskou Galii a Illýrii.“ „Budete-li vy dva konzuly, mohl bych si je s vaší pomocí udržet, prodloužit v nich své impérium, dobýt celou Galii a zůstat prokonzulem do doby, než se budu moci ucházet o zvolení konzulem.“ Pompeius vstal, prošel se přemýšlivě sem a tam. „Mezi dvěma konzuláty musí uplynout podle zákona deset let, takže musíš ještě sedm roků čekat.“ Crassus se rozesmál. „Do té doby budeš pánem celé Galie. A co my? Myslíš, že nám postačí roční konzulát?“ „Můžeš převzít správu Sýrie a zkrotit vzpurného parthského krále. To zaručuje zisk i slávu.“ Crassova tvář prozrazovala, že návrh ho zaujal. „A co já?“ ozval se Pompeius. „Co nabídneš mě?“ „Co bys řekl tomu, kdybys po vypršení konzulátu převzal správu těch mých dvou hispánských provincií. Balbus, můj věrný Hispánec z Gadu, ti dosvědčí, že je to zlatý důl.“ „Mluvíš, jako by ti patřil Řím,“ řekl pochybovačně Pompeius. „Kdo nám zaručí, že budeme zvoleni konzuly a že nám senát potom schválí přidělení Sýrie a Hispánie a tobě prodloužení správy Galie?“ Caesar se zvedl, přistoupil k Pompeiovi, objal ho kolem ramen a přivedl ke stolu. „Já sám bych to nedokázal a nikdo z vás, pokud by zůstal osamocený. Ale když budeme držet pevně při sobě, dosáhneme všeho, čeho se rozhodneme dosáhnout. Znáte snad někoho v Římě, kdo se mohl
Ave Caesar II_tisk.indd 98
8. 9. 2014 21:27:38 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199713
Spiknutí Belgů
99
postavit proti tomu, co se rozhodneme chtít my tři? Máme přece mezi tribuny i senátory své lidi. A Cicero snadno přesvědčí každého, komu by výhoda našeho návrhu nebyla jasná.“ Jejich ruce se spojily v pevném stisku. Ještě si připili na svornost a poté nadiktovali Caesarovu tajemníkovi do rydla písemné znění dohody o svých záměrech: Pompeius a Crassus obsadí v roce 55 př. n. l. posty konzulů a zbaví se tak Caesarova odpůrce Domitia Ahenobarba. Prosadí prodloužení Caesarova velení a pokrytí nákladů na výstavbu a vydržování jím postavených legií ze státních prostředků, jakož i získání správy Sýrie pro Crassa a obou Hispánií pro Pompeia. Cicero bude požádán o sepsání dekretu o schválení Caesarových požadavků. Již v době diplomatických jednání v Ravenně a Lucce Caesar dostával znepokojivé zprávy o situaci svých vojsk. Servius Galba, kterého s Dvanáctou legií a částí jízdy vyslal proti Nantuatům, Veragrům a Sedunům sídlícím na území táhnoucím se od hranic Římu poddaných Allobrogů, Lemannského jezera a řeky Rhodanu až k hlavním alpským hřebenům, aby uvolnil cestu přes Alpy, po níž se dalo projít nebo projet jen s velkým nebezpečím a za vysoké výkupné, se dostal do vážných potíží. Zvítězil v několika potyčkách s místními kmeny, vymohl si rukojmí a uzavření míru. Dvě kohorty zanechal v zimním táboře na území Nantuatů, ostatní umístil v části osady Octodurus na území Veragrů. Galské horské kmeny Sedunů a Veragrů však nečekaně rozpoutaly válku. Velkými silami obklíčily a napadly dosud nedostatečně opevněný hlavní tábor legie. Po šestihodinové bitvě, kdy už Římanům docházely síly a zdálo se, že podlehnou, se vzchopili pod Galbovým velením k překvapivému výpadu, při němž třetinu třicetitisícového vojska obléhatelů pobili a zbytek obrátili na útěk. Galba poté spálil nedobudovaný tábor a stáhl se přes území Nantuatů k přezimování na Římu podléhající území Allobrogů. Caesar podlehl dojmu, že nastalo uklidnění. Tu však nenadále vypukla v Galii další válka. Publius Crassus junior, který se svou Sedmou legií přezimoval na pobřeží oceánu u kmene Andů, pro nedostatek potravin většinu svých prefektů jízdy a vojenských tribunů vyslal k okolním kmenům, aby vymohli dodávky potřebných zásob. Quintus Velenius s Titem Siliem se vydali k Venetům, mocnému kmeni s početným loďstvem, který těžil vydatný zisk z poplatků požadovaných od kapitánů obchodních lodí za možnost přistání v jejich chráněných kotvištích. Veneti oba
Ave Caesar II_tisk.indd 99
8. 9. 2014 21:27:38 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199713
10 0
Ave Caesar II
římské zmocněnce zajali s úmyslem požadovat za jejich vydání propuštění svých rukojmí. Jejich příklad strhl neuváženě i jejich sousedy Essuvie a Unelly, aby ze stejných důvodů uvrhli do pout Tita Terrasidia, a Coriosility k zajetí Marka Trebia Galla. Podnítili k vzpouře proti Římanům i další kmeny. K Publiu Crassovi vyslali společné poselstvo s ultimativním požadavkem, aby propustil jejich rukojmí, pokud chce dostat zpět své důstojníky. Jakmile Caesar obdržel od mladého Crassa tuto zprávu, ihned mu nařídil, aby na řece Ligeru (dnešní Loiře), vlévající se do oceánu, zařídil stavbu válečných lodí a spěšně v celé provincii zahájil verbování veslařů, lodníků a kormidelníků. Sám urychleně vyřídil, co bylo třeba, a spěšně se vydal k vojsku. Nejdříve učinil opatření proti šíření protiřímského spiknutí. Legáta Tita Labiena poslal s jízdou na území Treverů žijících podél Rýna. Měl zároveň udržovat v poslušnosti sousední Remie a odrazit Germány, kdyby se pokusili násilím překročit řeku. Publiu Crassovi nařídil táhnout s dvanácti kohortami a silným jezdectvem do Aquitanie (dnešní jihozápadní Francie při Biskajském zálivu), aby zabránil tamějším kmenům podporovat povstání nebo se k němu přidat. Legáta Quinta Tituria Sabina poslal s třemi legiemi do dnešní Normandie proti Unellům, Coriosolitům a Lexoviům, aby udržoval nad nimi dohled a zabraňoval jejich sjednocování. Decimovi Brutovi junioru podřídil své nově zbudované loďstvo i galské lodě podrobených kmenů a nařídil mu po soustředění všech plavidel vyplout proti loďstvu Venetů, čítajícímu na 280 lodí. Sám se zbytkem vojska vytáhl proti jejich pozemním silám. Dobyl několik venetských hradišť, zbudovaných na pobřežních výběžcích těžko přístupných ze souše, ale nezdařilo se mu zabránit, aby osazenstvo každého z dobytých hradišť s veškerými zbraněmi a majetkem neuniklo na lodích do jiného hradiště. Na dvě stě venetských lodí, skvěle připravených a vystrojených, vyrazilo z přístavu a seřadilo se k bitvě s blížící se římskou flotilou. Proti venetským důkladně stavěným lodím s plochým dnem umožňujícím plavbu v mělkých vodách, se římským válečným galérám zpočátku nedařilo uplatnit žádný z běžných způsobů námořního boje s proražením boku nepřátelské lodi a vpádem úderné jednotky na její palubu. Teprve když Brutus připadl na myšlenku využít ostrých háků na bidlech k přetínání lan, ničení ráhen a strhávání kožených plachet, podařilo se Brutovi nepřátelské loďstvo Venetů v jediné
Ave Caesar II_tisk.indd 100
8. 9. 2014 21:27:38 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199713