98
Ave Caesar II
Caesara jeho slova nesmírně těšila. Dal mu svou milovanou dceru, aby ho k sobě připoutal, netušil, že ona sama ho k sobě připoutá svou opravdovou, čistou láskou. Crassus se s Pompeiem pozdravil jen strohým „Ave“, „Buď zdráv!“ Oba obracejí pohled k Caesarovi, on je v této chvíli svorníkem jejich vztahu, na němž jim nezáleží a záleží zároveň. Posadili se ke stolu, ochotně sáhli po pohárech s chlazeným vínem. Caesar vzdor své střídmosti si s nimi ochotně připil. Byli zvědavi, co jim chce sdělit. „Poměry vyžadují, abychom nadále drželi při sobě, přátelé,“ řekl Caesar a začal jim vysvětlovat, že by bylo žádoucí, aby obnovili svou svornost a stali se konzuly na příští rok. Při trvající vzájemné soudržnosti lze toho dosáhnout. Zůstanou-li spojenci, nikdo je neporazí. „Konzulát trvá jen rok, co potom?“ táže se Crassus. „Víš přece, jak velice záleží na tom, jakou provincii komu přidělí poté senát do správy jako prokonzulovi. Zisk je rozhodně nejistý. Máš štěstí, že jsi dostal Narbonskou Galii, Předalpskou Galii a Illýrii.“ „Budete-li vy dva konzuly, mohl bych si je s vaší pomocí udržet, prodloužit v nich své impérium, dobýt celou Galii a zůstat prokonzulem do doby, než se budu moci ucházet o zvolení konzulem.“ Pompeius vstal, prošel se přemýšlivě sem a tam. „Mezi dvěma konzuláty musí uplynout podle zákona deset let, takže musíš ještě sedm roků čekat.“ Crassus se rozesmál. „Do té doby budeš pánem celé Galie. A co my? Myslíš, že nám postačí roční konzulát?“ „Můžeš převzít správu Sýrie a zkrotit vzpurného parthského krále. To zaručuje zisk i slávu.“ Crassova tvář prozrazovala, že návrh ho zaujal. „A co já?“ ozval se Pompeius. „Co nabídneš mě?“ „Co bys řekl tomu, kdybys po vypršení konzulátu převzal správu těch mých dvou hispánských provincií. Balbus, můj věrný Hispánec z Gadu, ti dosvědčí, že je to zlatý důl.“ „Mluvíš, jako by ti patřil Řím,“ řekl pochybovačně Pompeius. „Kdo nám zaručí, že budeme zvoleni konzuly a že nám senát potom schválí přidělení Sýrie a Hispánie a tobě prodloužení správy Galie?“ Caesar se zvedl, přistoupil k Pompeiovi, objal ho kolem ramen a přivedl ke stolu. „Já sám bych to nedokázal a nikdo z vás, pokud by zůstal osamocený. Ale když budeme držet pevně při sobě, dosáhneme všeho, čeho se rozhodneme dosáhnout. Znáte snad někoho v Římě, kdo se mohl
Ave Caesar II_tisk.indd 98
8. 9. 2014 21:27:38 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199713