Sledoval kus očazené izolační pěny, který se vynořil za ok nem a ihned zase odplul. „S tím mlíkem – nízkotučnýho tu mám spoustu, pro nás, ale Frankie a Kristen, jak rostou, tak toho plnotučnýho vypijou hektolitry, ona stejně jako on. Věř mi – já jsem to chtěla koupit sama, ale už jsem měla vozejk moc plnej. Promiň, miláčku.“ „Poslyš, Marcy.“ „A nějakej dezert pro sebe si kup. A možná šest vajec. Ale podívej se na datum. Ty velký. Ne ty největší. A nezapomeň, že Annie má dneska v půl sedmý večer tu akci v sále u kostela – zahájení toho fotbalovýho turnaje, je z toho celá nervózní a chce nás tam oba mít.“ „Miláčku –“¨ „Má strach z toho novýho mladýho zástupce pastora. Říká, že je moc ctižádostivej – že by chtěl, aby to vyhrály.“ „Marcy, proboha, mohla bys na chvíli zmlknout?“ Zraněné ticho, a pak se ozvala znova, mnohem tišeji. „Co se děje, Jime? Jsi divnej.“ „Tady se něco stalo, před několika minutama. Nemám ponětí, co vlastně. Dole pod náma něco strašně bouchlo. Myslel jsem, že až někde na ulici. Ale všecko se tady otřáslo, a teď jde zdola kouř, je to vidět za oknem. Počkej u telefonu.“ Cy Walsh z kanceláře naproti přes chodbu ho předtím zavolal k sobě a stroze mu sdělil to, co teď říkal do telefonu Marcy. „Domácí linky přestaly fungovat. A zjistilo se, že nefungujou výtahy a schodiště je plný kouře.“ „Proboha, Jime!“ „Zatím nikdo nepanikaří. Skoro nikdo. Určitě se to vyřeší. Co se mohlo stát? To bych moc rád věděl.“ „Ježíši Kriste!“ „Miláčku, buď zticha. Bědování nepomůže. Ono se to jis tě podaří zvládnout. Už nemůžu dlouho mluvit, máme se přesunout někam jinam. Poslyš, Marcy. Nebudeš tomu věřit, ale podlaha je teplá. Doopravdy teplá, kruci!“ 102
UPDIKE-slzy_tisk.indd 102
26.9.2014 10:20:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199564
„Proboha, Jime! Dělej něco! Zavěs, kdykoli budeš muset. Já tyhle hnusně vysoký křehký budovy vždycky nenáviděla. A ty pracuješ zrovna tak nahoře!“ „Poslyš, Marcy, z kterýho telefonu mluvíš? Z toho přenosnýho v patře?“ „Jo.“ Hlas se jí třásl. Ten souhlas jí vlastně vyšel z úst dvojslabičně. Jo-jo. Jako dítěti, které něco provedlo a teď se bojí trestu. Přes tu vzdálenost, která je od sebe odělovala, sdíleli oba pocit peskovaného děcka – svíravý, vodnatý tlak v břiše. „Zajdi do Anniina pokoje,“ vyzval ji, „a podívej se z okna. A pak mi řekni, co vidíš.“ Zatímco čekal, slyšel z chodby lidský zmatek, bouchání dveřmi, dupot, volání, ale neměl zdání, kterým směrem by měl prchat. Sílící zápach, dehtový průmyslový smrad, olejnatý, odporně nasládlý, mu připomněl letištní ranveje a vibrace motorů, když letadla čekají na start. „Jime?“ „Slyším. Co vidíš od Annie z okna?“ „Bože můj! Je tam kouř! Spíš blíž k vrcholu. Tý věže vle vo, ve který pracuješ, Jime. Mám strach. Těma svislejma rýhama teče něco černýho, vypadá to jako inkoust... co to může... Pamatuješ na tu raketu, co možná sestřelila to letadlo nad Long Islandem?“ „Neblázni, miláčku. Bude to nějaká porucha, tady v bu dově. Ve zdech je tady tolik drátů, že by se na nich usmažila celá Čína, kdyby to někde zkratovalo. Neboj, víš, kolik lidí bere těžký peníze za to, že celý dny seděj a vymejšlej, jak řešit mimořádný situace? Ale stejně, musím říct…“ „Co, Jimmy? Cos chtěl říct?“ „Že se tu začíná nějak špatně dejchat. Ježíši! Lidi rozbíjejí okna! Teď kolem letěla židle. Poslyš, Marcy.“ „Ano? Ano?“ „Já nevím, ale nevypadá to moc dobře.“ 103
UPDIKE-slzy_tisk.indd 103
26.9.2014 10:20:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199564
„Ten kouř vychází z patra někde dole pod tebou,“ hádala roztřeseně. „Nemůžu říct, o kolik poschodí níž.“ „S tím se netrap.“ Její hlas ho spojoval se světem, ale spoutával ho, znehybňoval. „Poslyš. Kdybych to nezvlád. Miluju tě.“ „Proboha! Takhle nemluv. Buď normální.“ „To nemůžu. Tohle není ani trochu normální.“ „Nemůžeš se dostat někam vejš a přečkat to na střeše?“ „Lidi to zkoušej, myslím. A můžeš říct i dětem, jak moc je mám rád?“ „A-ano.“ Bez dechu. Neprotestovala, a to se k ní nehodilo. Že to takhle vzdávala, ho děsilo. Začalo mu docházet, jak vážná tahle situace je. Smrtelně vážná. Pokusil se jednat prakticky. „Všechno, co budeš potřebovat, je v registratuře vedle mýho psacího stolu, v prostřední zásuvce. Lenny Palotta ti pomůže. Má všechny informace o investičních fondech a tak, i o pojistkách.“ „Bože, co to povídáš. Takhle nesmíš uvažovat. Radši od tamtud koukej nějak vypadnout, copak to nejde?“ „Pokusím se, možná.“ Lidi se tlačili k oknům, tam bylo nejchladněji a dalo se tam ještě dýchat, ve výšce, kde letadla zatahují podvozek, s malým otřesem a křupnutím, které vy děsí nezkušené pasažéry. „Ale pro všechny případy – dělej si pak, co budeš chtít.“ „Co tím myslíš, Jime – co budu chtít?“ „Sakra, Marcy. Abys pak žila dál svůj život. Dělej to, co ti bude pro tebe samotnou a pro děti připadat nejlepší. Nenech se ničím omezovat. Kdyby mi to teď tady nevyšlo, pověz An nie, že jsem chtěl dneska večer určitě přijít.“ Nad tímhle se mu teď chtělo brečet ze všeho nejvíc. Měl před očima svou malou baculatou vážnou dcerku, v trenýrečkách a v tričku, trošku vystrašenou, rudou ve tváři. Kouř ho oslepoval, útočil na jeho oči. „Omezovat?“ 104
UPDIKE-slzy_tisk.indd 104
26.9.2014 10:20:30 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199564