na ulici. Prošel Židovskou ulicí, které propojovala ghetto napříč, a minul třípatrový dům s arkýřem, kde kdysi bydlel Šimon. Nedokázal se podívat do oken. Před boční brankou židovského hřbitova postávalo několik mužů. Ten vedle Bedřicha z Kutenštejna měl šaty, které střihem nebyly nijak výjimečné. Teprve zblízka člověk zachytil lesk látky a pochopil její cenu. Klobouk se širokou střechou si neznámý stáhl do čela. „Lékař Václav Hynek Pavlovský,“ představil ho hejtman Hermanovi s obřadným gestem. „Zemský fyzik Karel Valentin Kirchmayer,“ ukázal na břichatého chlapíka po své levici. Ten si oblékl okázalý oděv s mnoha průramky, ovšem tu a tam pokrytý skvrnami, bezpochyby pozůstatky důkladného hodování. Kirchmayer se trochu příliš přátelský usmíval, jako by si u snídaně stačil dát něco ostřejšího. „A tohle je ten tiskař,“ prohodil hejtman k fyzikovi a k lékaři. Za nimi, hned u branky, postávali dva hrobníci s lopatami. Nikdo jim nevěnoval pozornost. Jakmile se hejtman pohnul, jeden z nich úslužně otevřel branku, uklonil se a nechal panstvo vstoupit. Herman pustil druhého hrobníka před sebou a sklidil jeho udivený pohled. Hejtman si vykračoval s doktory, tiskař se zařadil za záda ve vybledlé haleně. „Země bude zmrzlá na kost, dokážete ji vůbec rozkopat? No, ty?“ ozval se hejtman zepředu pochybovačně. „Já jsem Hirš,“ odpověděl slabý hlas. Hermana zamrazilo, ale rychle se vzpamatoval. Pouhá náhoda. 1 01
Abeles2 zlom_2.indd 101
9/22/14 10:49 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199466