SKUTEČNÁ STŘEDOZEMĚ
idoly božských Ásů, byli spolu s nimi uctíváni i elfové. A zatímco z božstev vystupovala některá, jako Wodan (Ódin), Donar (Tór) a Frey, stále více do popředí, zůstávali ti „světlí a zářiví“ v anonymní skupině. Vedle bohů byli jistě i oni váženi a uctíváni, jak to dokládají elfí jména lidí. Z božských předků se stali ochrannými duchy a z těch se vyvinuli duchové přírody, k nimž směřovaly prosby o plodnost. Pojednou je lidé viděli všude – v mohylách a na horách, v lesích i vodách. Že se v přírodě natolik zdomáčtělí světlí elfové stali „temnými elfy“ Snorriho, nezpůsobily ani natolik jejich temné rysy, jako křesťanská démonizace. Tak je viděl básník Eposu o Beowulfovi, který, jak říká Tolkien, postavil na roveň dobré elfy a odporné skřety (orky). Elfové skutečné Středozemě byli při všech temných rysech uctíváni, vzýváni pro svou plodnost a věhlasní svým nadpřirozeným důvtipem. Věštkyně, jako Albruna a Thordis, s nimi od dávných dob navazovaly kontakt, aby získaly jejich rady.
Keltští elfové – tichý lid Ačkoliv Tolkien neustále potvrzoval, že je více spjat s anglosaským, tedy germánským dědictvím než s keltským, ukazují jeho postavy elfů spíše na tradici Irů a Velšanů. Projevuje se to zvláště v „Hobitovi“, když Bilbo Pytlík a trpaslíci narazí v Temném hvozdu na lesní elfy (wood-elves), plachý, vůči cizincům nedůvěřivý lid, znalý kouzel, ale ne zlovolný. Uprostřed lesa konají svou slavnostní hostinu, kde v čele dlouhé tabule sedí lesní král s korunou z listí na zlatých vlasech. Kolem něj „spousta lidiček elfího vzezření, všichni byli oblečeni zeleně a hnědě a seděli ve velkém kruhu na špalcích z pokácených stromů. Uprostřed plápolal oheň a na některých
98
stredozem_zlom_pokor.indd 98
10/8/13 12:43 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199331