98
často mluví tak, jako by měli jakési opravdovější zájmy, ale ve skutečnosti vše to je jen součástka jisté rozmařilosti. I tam, kde si snad získali skutečných zásluh, jako např. uchováním uměleckých a historických památek, stalo se to vždy více z jisté tradiční pitomosti a z jakési úzkosti o svůj blahobyt a pohodlíčko, než z porozumění. Jsou to lidé malého ducha. Lobkovicové mají knihovnu. Ale z těch dvou generací, které znám, nikdo si tam nepřišel přečíst knížku. Od toho jsou jiní, aby četli, jim stačí jen tak letmá znalost z povrchní konverzace. Tak jako na vše mají služebníky, chtějí, aby i vzdělání jiní za ně nabyli. Náš princ sídlí nyní zde a již nějaký čas pracuje na inventáři zámeckého prádla, aby ho lokaj neošidil. Ale když si vyjede do okolí na procházku a zastaví se náhodou ve vsi s pozoruhodným zámečkem, obrátí koně na návsi z rozpaků, komu asi patří. Je to jeho zámek, jeho panství. Zaslouží si pak takový člověk, aby jen proto, že se jeho předkové někdy před třemi sty léty šikovně přiživili, bral z toho užitek?! Nejsem žádným stirnerovským radikálem a jsem přesvědčen, že to ve světě bez hybné síly egoismu a soukromého majetku nepůjde, ale je-li už někdo parazitem, musí to býti na jiné straně dostatečně vyváženo. Ale zde té protiváhy není nikde. Vidím však, že mimoděk jsem se dostal tam, kam jsem původně se dostat nechtěl. Pokud se týče Slovenska, cítím, že je v tom odvaha a nevím, neztroskotám-li. Ale těším se na to a doufám, že snad přece tam něco dokážu. A nerad bych přece jen a pouze ‚pro budoucí poutníky a poutnice urovnával silnice‘.“294 I když je bilancování očividně zabarveno emočním vypětím a snahou o pálení mostů, nelze popsanou proměnu vztahu k aristokracii podceňovat – sehraje totiž podstatnou úlohu při historikově pronikání do nového prostředí. Chaloupecký si byl nesporně vědom obtíží tohoto ideálně motivovaného boje za vytržení (jak říkával) „Slovenska z Ma gyarszágu“.295 Nesl si však do tohoto střetu nejen pozitivní motivaci, ale i předsudky vůči šlechtě a formalismu katolické církve, despekt k evangelické etické rigiditě, elitářsky přezíravý postoj k maloměšťáctví a laickým úsudkům, názor, že slovenská kultura dozrála teprve v Praze jako centru českých zemí, a především hotové a s úsilím vybojované přesvědčení, že soužití českého a slovenského elementu je přes všechny konfesijní 294 AAVČR, fond Václav Chaloupecký, k. 3, i. č. 155, Chaloupecký Heidlerovi 20. 5. 1919 (koncept). 295 Korespondence Ondreje R. Halagy s Václavem Chaloupeckým „Shledávám zcela logickým, že nalézáte příbuzenské vztahy mezi slovenským východem a českým západem.“ Milan Ducháček (ed.), Práce z dějin Akademie věd 1, 1/2009, s. 35–70; dopis č. 2, Chaloupecký Halagovi 25. 2. 1946.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199277