Shana Galen
ne? Winnovi by to zřejmě nevadilo. On ji nechce. Elinor není jen matka, nýbrž také žena. Stále touží po lásce a rozkoši. „A co sir Henry?“ navrhla Mary a ukazováčkem si ťukala na špičatou bradu. „Je hezký.“ Elinor se podívala na opačnou stranu sálu na dotyčného gentlemana. „Mary, sir Henry je ještě dítě! Nemůžu s ním tančit,“ opáčila. Dopila šampaňské a vzala si další skleničku od lokaje, který předvídavě zůstat stál poblíž. Mary se zamračila. „Je mu dvaadvacet. Kromě toho, drahá, by možná ocenil vše, co může starší žena nabídnout.“ „Ne. Připadala bych si, že tančím se synovcem. A co…“ Elinor se odmlčela a pohledem pátrala v davu na druhé straně, jestli nenajde někoho neškodného, někoho, kdo nevypadá tak rozzlobeně a nebezpečně jako muž, který k ní kráčí. „Je tady!“ vyhrkla a stiskla Mary paži. „Kde?“ zeptala se Mary a rozhlédla se. „Neslyšela jsem, že by majordomus Trollopa ohlásil.“ „Nemyslím Ra… pana Trollopa,“ vykoktala ze sebe Elinor. Winn skutečně kráčí k ní. „Můj manžel.“ Mary ustoupila o krok dozadu, což bylo znamení, že barona Keatinga také zpozorovala. „Co se mu stalo?“ zašeptala. Elinor zavrtěla hlavou. „Netuším. Je poněkud… neupravený.“ To slovo nebylo výstižné. Winn měl pomačkané oblečení a rozcuchané vlasy a vypadal dosti hrozivě. Světle hnědé vlasy, které nosil vždy pečlivě učesané, spadaly přes čelo téměř až na límec. Zelené oči mu planuly a na tváři měl šmouhu. Nákrčník někde ztratil a knoflíčky v horní části košile byly rozepnuté. Elinor se rozbušilo srdce a náhle se jí hůře dýchalo. „Vypadá dost dobře, řekla bych, že je k nakousnutí,“ poznamenala Mary a postrčila Elinor dopředu. „Doufám, že máš hlad.“ Pak zmizela v davu hostů. Když se Elinor obrátila, aby ji následovala, Winn ji chytil za ruku a otočil k sobě. Nemýlila se. Je rozhněvaný. „Překvapuje mě, že jsi tady.“ — 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199264