Žamboch_In - zlom
19.6.1957 2:46
Stránka 100
Miroslav Îamboch
Sebrala své dÏíny a vklouzla do nich s lehkostí zku‰eného eskamotéra. Na ãele se jí perlily kapky potu. „Usnul. Dûsnû jsem se s ním nadfiela,“ vysvûtlovala dál, jako by musela. Usnul jsem? Spí‰ upadl do bezvûdomí. Evelyn se na mû podívala. „Mockrát jsem tû spát nevidûla.“ Vûdûl jsem, na co naráÏí. Pokud to bylo jen trochu moÏné, nejradûji jsem spal sám, nebo alespoÀ v doupûti, které mû mohlo ochránit pfied vetfielci, varovat pfied nimi. Doupû jsem si budoval na kaÏdém kavalci, v kaÏdém spacáku, ve kterém jsem kdy trávil noci. „Mockrát jsi mû nevidûla bít se s upírsk˘m zabijákem,“ odpovûdûl jsem. Otevfiela ústa k dal‰í vtipné poznámce. „Podafiilo se ti je sledovat?“ zeptal jsem se dfiíve, neÏ ji staãila vyslovit. „Ano, stihla jsem dobûhnout k autu dfiíve, neÏ vyjeli z lesa,“ pochlubila se. „DrÏela jsem se za nimi aÏ do Ostravy, ale tam jsem je ve ‰piãce ztratila,“ pfiiznala neochotnû. ·koda, mûli jsme ‰anci zjistit pfiesnûji, co jsou zaã, ale nepodafiilo se to. Nemûlo cenu jí nûco vyãítat, v‰ichni jsme udûlali, ãeho jsme byli schopni. „Mám hlad, musím se najíst,“ fiekl jsem do ticha. Agnieszka, která nás po dobu na‰eho kousavého hovoru zkoumavû pozorovala, se otoãila k lednici. V malém pokoji jí staãil krok, aby ji otevfiela. Evelyn vyhodila prázdné tuby po zdravotních pfiípravcích do ko‰e a udûlala na stole místo. Za chvíli jsme se v‰ichni cpali syrov˘m masem z obchodu. LeÏelo v mrazáku déle, neÏ bylo záhodno, snaÏil jsem se nemyslet na Ïivé oveãky pobíhající po stráních v‰ude okolo. Ty by chutnaly mnohem, ale mnohem lépe. „UÏ to nemÛÏu ani vidût. PÛjdeme na normální veãefii?“ zeptala se Agnieszka po ãtvrthodinû ticha ru‰eného jen usilovn˘m Ïv˘káním. „Urãitû,“ pfiik˘vla Evelyn. Já jen zavrtûl hlavou. Po schodech dolÛ jsem si netroufal a syrové maso mi naprosto vyhovovalo. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199115