Peggy Blair
Sanchez vytočil číslo spojovatelky a oznámil, že se jedná o telefonní hovor na výzvu a na účet volaného. Pak odešel z místnosti a zamkl. Kanaďan čekal se sluchátkem u ucha a nervózně sebou vrtěl, zatímco kubánská operátorka navazovala spojení s kolegyní z Kanady, která potvrdila, že má číslo Milese O’Malleyho v seznamu. Oznamovací tón zazvonil alespoň tucetkrát, než se konečně ozval náčelníkův hlas. Ellis okamžitě rozpoznal jeho irský přízvuk a zalila ho vlna úlevy. Stále bylo jasně patrné, odkud náčelník pochází, přestože v Kanadě žil už přes třicet let. Nejdřív promluvila kubánská spojovatelka: „Hovor je na účet volaného, volá seňor Michael Ellis. Jste ochoten hovor přijmout a zaplatit?“ Zprvu se Ellis bál, že O’Malley nebude doma, teď jej na okamžik zachvátil strach, že náčelník hovor nepřijme. O’Malley ho však nezklamal. „Michaele, ty kluku!“ „Omlouvám se, že vám o Vánocích volám domů, pane,“ řekl Ellis a snažil se, aby se mu neroztřásl hlas, „ale spadl jsem do průšvihu.“ „Michaele, chlapče, moc tě neslyším, máme tu oslavu. Veselé Vánoce, kdepak jseš?“ Ellis slyšel smích hostů a cinkání skleniček, v pozadí hrála vánočně laděná hudba. „Máme tu manželčiny příbuzné na krocana. Myslel jsem, že jste s tou tvojí krásnou manželkou vyrazili někam na dovolenou.“ „Jsem na Kubě.“ „Tak to je paráda, Mikey. A proč teda voláš? Co se děje?“ „Potřebuju, abyste mi pomohl, šéfe. Jsem na policejní stanici v Havaně. Ve vazbě.“ „Ve vazbě – zatkli tě? Přehnals to s pitím? Mluv nahlas, chlapče!“ Ellis si živě představoval, jak O’Malley tiskne sluchátko k uchu a snaží se zachytit každé slovo přes všechen ten rámus v obývacím pokoji. „Lidi, zklidněte se na chvilku,“ vyzval policejní náčelník přítomné a klábosení polevilo. „Mám na telefonu jednoho ze 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199093
HŘÍCHY HAVANY
svých chlapů a vypadá to, že je v maléru.“ Ztišil hlas, aby ho ostatní neslyšeli. „Co se to tam děje, Michaele?“ „Zatkli mě za sexuální napadení dítěte, pane náčelníku. A možná k tomu přihodí i vraždu.“ Okamžik ticha vystřídal rozhořčený hlas: „Vražda? Co se to tam sakra děje? Jaký sexuální napadení?“ Ellis se zhluboka nadechl a pokusil se vysvětlit, v jaké noční můře se ocitl. „Zadržela mě kubánská policie. Včera v noci tu znásilnili a zabili nějakého kluka a oni tvrdí, že bych mohl být obviněný z vraždy. Někdo to na mě ušil, pane. Netuším kdo. Policajti tělo objevili dneska ráno. Já jsem včera v noci ztratil peněženku a ta se našla v jeho oblečení. Měl v sobě nějakou znásilňovací drogu a tu samou pak našli v mém hotelovém pokoji, kromě toho taky fotky. Dětské porno. Já jsem tam ty věci nedal a ani nejsou moje. Ale vypadá to docela zle.“ O ženě z baru se pro jistotu nezmínil. Nebyl si jistý, jak by O’Malley, jenž byl šťastně ženatý a domníval se, že jeho podřízený také, na takovou zprávu reagoval. Na opačném konci drátu se rozhostilo ticho. Ellis v duchu viděl, jak náčelník soustředěně svraštil čelo a husté černé obočí se mu slévá v jediné, když se snaží porozumět tomu, co detektiv říká. „Proboha, Mikey. To jseš asi úplně vyřízenej, ne? Vždyť tam hergot vládne diktatura! Chtějí peníze? O to jim jde?“ „To bych neřekl. Za ty zločiny tu ale dávají trest smrti, pořád ještě mají popravčí četu.“ „Prokrista, Michaele, zapomeň na popravčí četu, ty budeš rád, když přežiješ noc. Policajt v lochu za znásilnění a vraždu děcka? Samozřejmě jsi to neudělal.“ Konstatování. „Samozřejmě že ne.“ „Fajn, věděl jsem, že bys s něčím takovým neměl nic společného. Jak ti můžu pomoct? Co pro tebe máme udělat? Už jsi volal na kanadskou ambasádu?“ „Ta je dneska zavřená a zítra nejspíš taky. Policie mi nedovolí ani promluvit s právníkem. Divím se, že mě vůbec nechali 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199093
Peggy Blair
zavolat vám. Celý tohle je šílený, netuším, jaká tu mám vlastně práva.“ „V tom případě ti seženeme právníka. Nech mě chvilku přemýšlet.“ O’Malley se odmlčel a Ellis téměř slyšel, jak mu pracuje mozek. „Věříš jim, pokud jde o to vyšetřování? Nejsou zkorumpovaní? Nenalíčili to na tebe sami?“ Ellisovi se roztřásla ruka, v níž držel sluchátko. „Nemyslím, ale kdoví? Je to zatraceně chudá země, pane, možný je úplně všechno. Ale nikdo mě nezmlátil ani nic takového a nikdo si neřekl o peníze. A umožnili mi vám zavolat.“ „Ach jo, Michaele, proboha. No nic, teď obvolám pár lidí a zkusíme do toho zahrnout i konzulární služby. Ať je záruka, že tě nikdo nebude mučit nebo tak.“ Zlehka se zasmál, ale Ellis věděl, že si nedělá legraci. „Pošlu tam někoho, aby na všechno dohlídl. Nedokážu si představit, že by nám kubánská vláda odmítla vydat kopie zpráv z vyšetřování hrdelního zločinu, když o ně požádá zástupce oddělení. Nabídneme jim spolupráci a uděláme to takhle.“ „Moc si toho vážím, pane, ani nevíte jak.“ „V minulosti jsme Kubáncům při několika vyšetřováních vypomohli my a mohli by nás potřebovat i v budoucnu. Navíc nás Kanaďany mají rádi, určitě nebudou chtít vyvolat politický konflikt. Budeme ale muset zatahat za pár nitek. Do prdele, chlape, dostal ses teda do pěknýho průseru, to ti povím. Musíš chápat, že tenhle přístup má svoje rizika. Jestli tam někoho pošlu a ukáže se, žes něco provedl, rozumíš…“ „Nic jsem neudělal. V životě jsem na toho kluka nevztáhl ruku.“ „Věřím ti. Nejsi ten typ.“ „Takže sem někoho pošlete?“ „No, máme Boží hod, Michaele, takže bude zatraceně těžké zařídit všechno rychle, ale zkusím hned dneska nebo zítra posadit do letadla Celii, pokud bude svolná. Její manžel sice 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199093