Peggy Blair
Sanchez vytočil číslo spojovatelky a oznámil, že se jedná o telefonní hovor na výzvu a na účet volaného. Pak odešel z místnosti a zamkl. Kanaďan čekal se sluchátkem u ucha a nervózně sebou vrtěl, zatímco kubánská operátorka navazovala spojení s kolegyní z Kanady, která potvrdila, že má číslo Milese O’Malleyho v seznamu. Oznamovací tón zazvonil alespoň tucetkrát, než se konečně ozval náčelníkův hlas. Ellis okamžitě rozpoznal jeho irský přízvuk a zalila ho vlna úlevy. Stále bylo jasně patrné, odkud náčelník pochází, přestože v Kanadě žil už přes třicet let. Nejdřív promluvila kubánská spojovatelka: „Hovor je na účet volaného, volá seňor Michael Ellis. Jste ochoten hovor přijmout a zaplatit?“ Zprvu se Ellis bál, že O’Malley nebude doma, teď jej na okamžik zachvátil strach, že náčelník hovor nepřijme. O’Malley ho však nezklamal. „Michaele, ty kluku!“ „Omlouvám se, že vám o Vánocích volám domů, pane,“ řekl Ellis a snažil se, aby se mu neroztřásl hlas, „ale spadl jsem do průšvihu.“ „Michaele, chlapče, moc tě neslyším, máme tu oslavu. Veselé Vánoce, kdepak jseš?“ Ellis slyšel smích hostů a cinkání skleniček, v pozadí hrála vánočně laděná hudba. „Máme tu manželčiny příbuzné na krocana. Myslel jsem, že jste s tou tvojí krásnou manželkou vyrazili někam na dovolenou.“ „Jsem na Kubě.“ „Tak to je paráda, Mikey. A proč teda voláš? Co se děje?“ „Potřebuju, abyste mi pomohl, šéfe. Jsem na policejní stanici v Havaně. Ve vazbě.“ „Ve vazbě – zatkli tě? Přehnals to s pitím? Mluv nahlas, chlapče!“ Ellis si živě představoval, jak O’Malley tiskne sluchátko k uchu a snaží se zachytit každé slovo přes všechen ten rámus v obývacím pokoji. „Lidi, zklidněte se na chvilku,“ vyzval policejní náčelník přítomné a klábosení polevilo. „Mám na telefonu jednoho ze 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199093