ZVĚROLÉKAŘ LÉČÍ, ZVÍŘATA UZDRAVUJÍ
ko.“ Recepční Naďa má přehled přes všechnu naši klientelu. „Tak čuníka jsme tady ještě neměli.“ Ale Zorka je nadšená. „Byla jsem se na něj podívat. Je tak maličký, že se skoro vejde do dlaně. Je to prasečí holčička a jmenuje se Koule. Ráda se chová a mazlí a nejradši se nechává drbat na bříšku.“ „Čuník zůstane čuníkem. Copak se dá čuně udržet v čistotě? Určitě zapáchá. Podle mě se takové zvíře do bytu nehodí,“ nenechá se strhnout jejím nadšením sestřička Jana. Kouli se dostane zastání od Zdeňky, o které víme, že má s chovem domácího zvířectva bohaté zkušenosti. „Nemyslete si, prasata jsou zvířata velice inteligentní.“ Zorka na ni vděčně pohlédne. „Ano – a miniprasátko je snadno ochočitelné, chytré, společenské a učenlivé zvíře. Výchova je stejná jako u psů. Ovšem hned od začátku se mu musí dát jasně najevo, co si smí a co nesmí dovolit. Protože na rozdíl od psa je to zvíře neodnaučitelně paličaté. Je to rovnocenný partner a nikdy nepřistoupí na roli podřízeného. Nepotrpí si na pochvalu, pamlsek je pro něj mnohem důležitější. Fyzickým trestem se taky nedá vychovávat. Když jednou v prvních dnech dostala Koule za neposlušnost klepnutí novinami přes zadek, urazila se a s Lenkou dva dny nemluvila,“ sype ze sebe nabitá čerstvými vědomostmi o domácím prasečím chovu. „Neřekla´s , jak je to s tou čistotou,“ nechce Jana zamluvit otázku hygieny.
97
Zverolekar_leci_blok_final.indd 97
26.8.2014 23:43:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198992