ROŽMBERKOVÉ – PRVNÍ PO KRÁLI
otci úplně nepodobný, oddaný rozkoším, vyhýbající se práci, daleko dbalejší vína než království svého…“ Podle letopisce Ondřeje z Řezna byl však Václav IV. „výborným společníkem, moudrým a zdvořilým knížetem“, ale jen když pil „pro radost nebo střízlivě“. Zato pražský kanovník Pavel Židek o něm zase velmi neuctivě, zato otevřeně, napsal: „Byl žráč a opilec.“ Císař a král Karel IV., jinak jistě moudrý vládce, jako by v případě svého prvorozeného syna ztrácel soudnost. Už bezprostředně po Václavově narození se pokusil získat pro něho jako učitele Franceska Petrarku. Velký italský básník však zřejmě tušil své a raději se velmi zdvořile omluvil. V roce 1363 nechal Karel IV. přes protesty pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic teprve dvouletého Václava korunovat českým králem. Chlapeček však důstojnost obřadu poněkud zkazil, když, jak zaznamenal jistý letopisec, „v té chvíli plakal náramně a zesral oltář sv. Mauricia…“ Jako sedmiletý byl Václav jmenován do čela zemské správy. Aby předem pojistil kontinuitu Lucemburků na říšském trůnu, dal Karel IV. v roce 1376 zvolit a korunovat teprve patnáctiletého syna římským králem. Říšští kurfiřti se požadavku šedesátiletého císaře ochotně podřídili. Buď si nechtěli Karla pohněvat, nebo dostali za svůj hlas zaplaceno kutnohorským stříbrem. Když se pak Václav IV. po otcově smrti jako sedmnáctiletý ujímal vlády, byl už vzhledem ke své výchově panovnickými povinnostmi znechucen. Zřejmě proto hledal únik v loveckých zábavách a bujarých pitkách se šlechtickými kumpány či ve společnosti nevěstek a lazebnic. Už jako devítiletý byl oženěn se čtrnáctiletou Johanou Bavorskou, dcerou dolnobavorského vévody Albrechta I. z Wittelsbachu. Tělesně spolu začali žít až o šest let později. Johana Bavorská zemřela za nevyjasněných okolností 31. prosince 1386 na Karlštejně. 97
Rozmberkove_blok_final.indd 97
11.9.2014 22:45:47 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198970