5 „Určitě vás před tím nevarovali, než jste se stal knězem, že? „Před čím mě měli varovat?“ „Před osamělostí a nudou.“ „Já se ale nenudím. Proč si myslíte, že se nudím?“ Ostře se zasměje. „Právě jste připustil, že jste osamělý.“ Jack rozhovor sledoval s lehkým pobavením. Seděl ve svém oblíbeném křesle asi dva metry od obou konverzujících usazených na pohovce a smál se manželčiným replikám stylem rodiče pobaveného vývody svého předčasně dospělého dítěte. „Nech ho být, Maddy. Co ti chudák Leo provedl, že ho takhle trápíš?“ „Leo neboli lev,“ poznamenala nevšímavě k manželově výzvě. „Ale vy jste povahou spíš kočka než lev. Jste jako Percy.“ Percy byl kocour, kterého Brewerovi zdědili po předchozích obyvatelích svého bytu. Percy byl šelma, šedá a vážná, která nejčastěji nehnutě vysedávala na koberci uprostřed místnosti. Staffordshirská sošnost, tak tomu Madeleine říkala. Ten kocour byl vzorový, archetypální. „Jen se na něj podívej. Nespí, jenom sedí. Úplně jako Leo. Nemá nic na práci, nikam se nechystá, nemá, s kým by promluvil, v hlavě pusto a prázdno.“ Kocour byl samozřejmě vykastrovaný, ale k tomuto aspektu se Madeleine nijak nevyjadřovala. „Čeká na myš,“ namítl Leo. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198908