„To neudělám,“ zopakoval Sassi. „Co když je někdo z únosců na palubě a zpanikaří? Co když vtrhne do kokpitu? Někoho zraní nebo zabije? Nemůžeme tušit, co bychom tím mohli vyprovokovat.“ „Ale přinejmenším bychom se dozvěděli, jestli je ta výhrůžka skutečná,“ namítl Dennis. Vtom se zpovzdálí ozval druhý hlas. Erikův. Alexovi se rozbušilo srdce. Bezděčně se naklonil blíž ke sluchátku, aby lépe slyšel. Chvíli vyčkávali, zatímco se Sassi s Erikem o něčem radili. Nebylo jim rozumět, ale z Erikova tónu bylo znát rozčilení. Vždycky byl vznětlivý. A teď k tomu měl i důvod. Po chvíli se znovu ozval Sassiho hlas. „Já jsem tu kapitán. A nouzové přistání odmítám. Už vůbec, pokud bych nemohl předem vypustit palivo.“ Eden pečlivě vážila slova. „Plně respektujeme, že o tom rozhodujete vy a nikdo jiný, ale jak jinak chcete tu situaci vyřešit?“ „Jak to myslíte?“ „Tak, jak říkám. Odmítáte nouzově přistát. Jaký tedy máte plán?“ „Plán? Mým úkolem není mít nějaký plán!“ Poprvé od začátku hovoru zněl Sassiho hlas skutečně rozčileně. „To je vaše starost! Buď ty idioty najdete, nebo uděláte, co požadují. Mým úkolem je držet letadlo ve vzduchu tak dlouho, dokud to neskončí.“ S těmi slovy kapitán zavěsil. Všichni tři policisté si vyměnili bezradné pohledy. „Do prdele,“ ulevil si Dennis. „Ale částečně má pravdu,“ podotkl Alex. Dennis s Eden se na něj podívali, jako by se zbláznil. „Máme jen tři možnosti,“ vysvětlil Alex. „Buď letadlo potají přistane, což kapitán odmítá, nebo přistoupíme na požadavky únosců, anebo je najdeme. Reálné je nejspíš jen to poslední.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198907