„To neudělám,“ zopakoval Sassi. „Co když je někdo z únosců na palubě a zpanikaří? Co když vtrhne do kokpitu? Někoho zraní nebo zabije? Nemůžeme tušit, co bychom tím mohli vyprovokovat.“ „Ale přinejmenším bychom se dozvěděli, jestli je ta výhrůžka skutečná,“ namítl Dennis. Vtom se zpovzdálí ozval druhý hlas. Erikův. Alexovi se rozbušilo srdce. Bezděčně se naklonil blíž ke sluchátku, aby lépe slyšel. Chvíli vyčkávali, zatímco se Sassi s Erikem o něčem radili. Nebylo jim rozumět, ale z Erikova tónu bylo znát rozčilení. Vždycky byl vznětlivý. A teď k tomu měl i důvod. Po chvíli se znovu ozval Sassiho hlas. „Já jsem tu kapitán. A nouzové přistání odmítám. Už vůbec, pokud bych nemohl předem vypustit palivo.“ Eden pečlivě vážila slova. „Plně respektujeme, že o tom rozhodujete vy a nikdo jiný, ale jak jinak chcete tu situaci vyřešit?“ „Jak to myslíte?“ „Tak, jak říkám. Odmítáte nouzově přistát. Jaký tedy máte plán?“ „Plán? Mým úkolem není mít nějaký plán!“ Poprvé od začátku hovoru zněl Sassiho hlas skutečně rozčileně. „To je vaše starost! Buď ty idioty najdete, nebo uděláte, co požadují. Mým úkolem je držet letadlo ve vzduchu tak dlouho, dokud to neskončí.“ S těmi slovy kapitán zavěsil. Všichni tři policisté si vyměnili bezradné pohledy. „Do prdele,“ ulevil si Dennis. „Ale částečně má pravdu,“ podotkl Alex. Dennis s Eden se na něj podívali, jako by se zbláznil. „Máme jen tři možnosti,“ vysvětlil Alex. „Buď letadlo potají přistane, což kapitán odmítá, nebo přistoupíme na požadavky únosců, anebo je najdeme. Reálné je nejspíš jen to poslední.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198907
„Samozřejmé je snad nouzově přistát, ne?“ „Z našeho pohledu ano. Ale z kapitánova evidentně ne.“ „Můžeme ho nějak donutit ke spolupráci?“ zeptal se Dennis. „To netuším,“ pokrčila rameny Eden. „Můžeme zavolat na aerolinky a zeptat se tam. Je divné, že bychom na jeho rozhodnutí neměli nejmenší vliv.“ Dennis vstal. „Prověřím to.“ Jakmile za sebou zavřel dveře, Alex se otočil k Eden. „Když kapitán říká ne, obávám se, že nemáme šanci to změnit.“ „Já taky.“ „Jaký je záložní plán?“ „Pomohlo by, kdybyste s ním promluvil vy? Ví, že jste Erikův otec?“ Alex zavrtěl hlavou. Nedovedl si představit, že by k němu byl Sassi vstřícnější. „To by asi nemělo smysl.“ Eden si založila ruce za hlavou a chvíli tak setrvala. „Pokud letadlo nouzově nepřistane, zbývá nám buď přistoupit na požadavky únosců, nebo je identifikovat, než letadlu dojde palivo. Upřímně řečeno neexistuje sebemenší šance, že by americká vláda požadavky teroristů splnila.“ Znělo to logicky, proto Alex nic nenamítal. „Zbývá nám tedy najít pachatele,“ konstatoval. Chvíli seděli mlčky. „Jedno je na tom ale pozitivní,“ ozvala se Eden. Alex zvedl obočí. „Co prosím vás?“ „Nevěřím tomu, že je na palubě opravdu bomba.“ Téměř třicet let u policie Alexe naučilo, že některé případy mohou vzít zcela nečekaný obrat. Přejel si prstem po zjizveném hřbetu ruky. Několikrát za svou 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198907
kariéru se dopustil chyby a jednou za to zaplatil vážnými popáleninami. „Tím bych si nebyl tak jistý,“ namítl. „Musíme být připraveni na všechno. Především proto, že pořád nechápeme všechny části toho výhrůžného dopisu.“ „Jak to myslíte?“ „Tak, jak to říkám. Jakou roli v tom hraje Tennyson Cottage? Jak to souvisí s Chalífího případem?“ Eden se nadechla k odpovědi, když vtom se rozrazily dveře a dovnitř znovu vtrhl Sebastian. „Špatné zprávy,“ hlásil. „Začali volat novináři. Už se to rozkřiklo.“ „Kurva,“ zaklela Eden. „Potřebovali bychom víc času.“ „Já vím,“ přikývl Sebastian. „A to není všechno. Pojďte se mnou. Ukážu vám ještě něco horšího. Prověřili jsme seznam cestujících. Vypadá to hodně špatně.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198907