je také pět energií v těle, které řídí jejich činnost. Potom jsou též cvičení, která harmonizují správné proudění těchto energií a vztahy mezi nimi. Každý ze smyslových orgánů má v těle svou funkci, která je nezbytná, a kdyby nebyl potřeba, neexistoval by. Aby správně fungoval, musí dostávat přísun energie jak hrubohmotné, tak jemnohmotné. Tyto smyslové orgány jsou přes mysl (manas) propojeny s naším vědomím. Přijímají podněty z vnějšího i vnitřního světa a reagují na ně. Tato reakce zanechává jemné i silné vtisky (vrypy) v látce mysli. Nepleťte si je s vrypy a zvrásněním mozku, které jsou ve fyzickém těle. Ačkoli spolu úzce souvisejí jako jakýsi chemicko-fyzický vykonavatel našeho vědomí, zde jde o záznamy v jemnohmotném těle. Jak jsme si již dříve vysvětlili, tyto vrypy jsou nositeli našeho karmanu a přenášejí se třeba i přes mnoho životů do těch následujících. Proto je tak důležité, jak člověk reaguje na všechny situace, s nimiž se v životě setkává. To, co smyslové orgány vnímají a přenášejí do mysli, se v ní odráží, a látka mysli (čitta), z níž se mysl skládá, na sebe bere podobu vnímaného. Může to být předmět vnější – třeba strom – nebo předmět vnitřní – třeba vybavená vzpomínka. To jsme si vysvětlovali již v prvních částech Jógasúter, kde bylo řečeno, že látka mysli na sebe bere proměnu (podobu) toho, co v ní vyvstává, ať přichází podnět z vnějšku nebo vnitřku (1,4n). Jenom tehdy je dosaženo klidu, pravého poznání a přirozeného stavu (svarúpa), nevyvstává-li či neodráží-li se nic v látce mysli (1,2n). Smyslem pátého stupně aštángajógy je tedy přerušit ten vztah, vazbu mezi smyslovými orgány (indrijemi) a vnějšími předměty. Tehdy látka mysli přijme podobu jí vlastní čili neodrážející tyto předměty a neztotožňující se s nimi. To se nazývá odtažení smyslových orgánů od jejich předmětů (pratjáhára). Tím se dosahuje nejvyššího ovládnutí smyslových orgánů (volně dle 2,54n). Smyslové orgány jsou tady od toho, aby nám předávaly informace o vnějším i vnitřním světě. Mají tudíž pouze odrážet tyto předměty, ne však na ně reagovat. Můžeme si to přirovnat k nějakým přístrojům, které monitorují naše okolí, přinášejí nám o tom informace, ale pokud nedostanou od nás nějaký další pokyn, na tyto informace nereagují. Obdobně by to mělo být i s našimi smyslovými orgány. Jenže ty jsou součástí složitého komplexu člověka, s jehož těly jsou úzce propojeny a vzájemně na sebe reagují. Jediné, co může tyto reakce ovládnout, je to, co spočívá nad těmito smyslovými
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198880
orgány a pěti těly, a to je rozlišovací schopnost (buddhi) a pozorovatel, nezúčastněný svědek (draštr). Jim v tom zabraňuje naše individuální já, ego (ahamkára), které má v sobě obsaženy různé zážitky z dřívějška, vzpomínky, neschopnost rozlišovat to, co je správné a nesprávné, dále pochopitelně touhy a přání, hlavně touhu zažívat stále jen to příjemné, ačkoli to prakticky v tomto polaritním světě není možné. To pak způsobuje právě opak, že smyslové orgány se neodtáhnou od předmětů, ztotožňují se s nimi a člověk trpí. Jistě každý z vás chápe, jak je náročné tohoto stupně aštángajógy dosáhnout. Vedle toho můžete mít také pocit, že dosáhneme-li tohoto stupně, staneme se chladnými, bezcitnými, na nic nereagujícími jako nějaká skála nebo kámen. Tak tomu však není. Také to neznamená, že bychom nemohli pociťovat radost, lásku nebo si nedokázali, ba dokonce nesměli vychutnat jídlo, krásný film či hlubokou hudbu. Jsou dokonce tací, kteří to takto pochopili, vše toto si zakazují a nutí se k nepřirozené a falešné askezi, která jim žádný pozitivní výsledek nepřinese. Je třeba si uvědomit, že toto vše si nařizuje jen naše já, které tím posilujeme, o to více nás ovládá a nemůžeme se dostat přes ně a rozpustit je. Snaží se si pomocí mysli některé toto konání odůvodnit a ocitá se v začarovaném kruhu. Mysl honí sama sebe. Právě zde musíme mysl vypustit a dostat se nad ni k rozlišovací a osvěcující schopnosti (buddhi). Ta se ale probudí díky provádění všech předchozích čtyř stupňů aštángajógy, které ji očistí a umožní jí její činnost. Zde nic nezmůže úsilí, vůle a rozumové nucení se k něčemu. Mnohem důležitější je uvolnění, pozorování a přirozenost. Ovšem jistě do určitého stupně, který jsme schopni bez úsilí ovládnout. Tuto hranici postupně posouváme, až dosáhneme skutečného přirozeného odtažení smyslových orgánů od předmětů. Teprve tehdy jsme připraveni k provádění skutečné jógy, protože v ní jde o schopnost koncentrace. Té nebudeme schopni, protože nás budou stále obtěžovat vyvstávající myšlenky a reakce smyslových orgánů na předměty. Proto se těchto pět prvních stupňů aštángajógy nazývá pomocné členy (stupně) jógy. Teprve po nich nastupuje skutečná jóga.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198880
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198880