je také pět energií v těle, které řídí jejich činnost. Potom jsou též cvičení, která harmonizují správné proudění těchto energií a vztahy mezi nimi. Každý ze smyslových orgánů má v těle svou funkci, která je nezbytná, a kdyby nebyl potřeba, neexistoval by. Aby správně fungoval, musí dostávat přísun energie jak hrubohmotné, tak jemnohmotné. Tyto smyslové orgány jsou přes mysl (manas) propojeny s naším vědomím. Přijímají podněty z vnějšího i vnitřního světa a reagují na ně. Tato reakce zanechává jemné i silné vtisky (vrypy) v látce mysli. Nepleťte si je s vrypy a zvrásněním mozku, které jsou ve fyzickém těle. Ačkoli spolu úzce souvisejí jako jakýsi chemicko-fyzický vykonavatel našeho vědomí, zde jde o záznamy v jemnohmotném těle. Jak jsme si již dříve vysvětlili, tyto vrypy jsou nositeli našeho karmanu a přenášejí se třeba i přes mnoho životů do těch následujících. Proto je tak důležité, jak člověk reaguje na všechny situace, s nimiž se v životě setkává. To, co smyslové orgány vnímají a přenášejí do mysli, se v ní odráží, a látka mysli (čitta), z níž se mysl skládá, na sebe bere podobu vnímaného. Může to být předmět vnější – třeba strom – nebo předmět vnitřní – třeba vybavená vzpomínka. To jsme si vysvětlovali již v prvních částech Jógasúter, kde bylo řečeno, že látka mysli na sebe bere proměnu (podobu) toho, co v ní vyvstává, ať přichází podnět z vnějšku nebo vnitřku (1,4n). Jenom tehdy je dosaženo klidu, pravého poznání a přirozeného stavu (svarúpa), nevyvstává-li či neodráží-li se nic v látce mysli (1,2n). Smyslem pátého stupně aštángajógy je tedy přerušit ten vztah, vazbu mezi smyslovými orgány (indrijemi) a vnějšími předměty. Tehdy látka mysli přijme podobu jí vlastní čili neodrážející tyto předměty a neztotožňující se s nimi. To se nazývá odtažení smyslových orgánů od jejich předmětů (pratjáhára). Tím se dosahuje nejvyššího ovládnutí smyslových orgánů (volně dle 2,54n). Smyslové orgány jsou tady od toho, aby nám předávaly informace o vnějším i vnitřním světě. Mají tudíž pouze odrážet tyto předměty, ne však na ně reagovat. Můžeme si to přirovnat k nějakým přístrojům, které monitorují naše okolí, přinášejí nám o tom informace, ale pokud nedostanou od nás nějaký další pokyn, na tyto informace nereagují. Obdobně by to mělo být i s našimi smyslovými orgány. Jenže ty jsou součástí složitého komplexu člověka, s jehož těly jsou úzce propojeny a vzájemně na sebe reagují. Jediné, co může tyto reakce ovládnout, je to, co spočívá nad těmito smyslovými
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198880