kam učitelé posílají žáky, když při vyučování příliš vyrušují. Je to třída, ve které stojí asi deset lavic a všechny jsou přiražené ke stěnám. Jakmile do ní člověk vstoupí, okamžitě ucítí pach lumpáren a osobního selhání. Měl jsem tam počkat na pana Whittlea. V místnosti už seděla jedna dívka z našeho ročníku, která se jmenuje Kelly, chybí jí přední zub a vlasy nosí v culíku utaženém tak brutálně, že může sotva mrkat. Přivítala mě tím, že si odplivla dírou v zubech na podlahu. „Všechno v pohodě, nudisto?“ zeptala se. Skutečnost, že mě pozdravila holka, která plive v budově na zem, byla další známkou toho, jak hluboko jsem už klesl. Za pár minut vešel dovnitř svižně pan Whittle. V té době jsem ho příliš neznal. Věděl jsem o něm jen to, že je to neustále zpocený, plešatý muž, který drmolí jako někdo, kdo toho má spoustu na srdci, ale příliš málo času na to, aby to ze sebe všechno vysypal. Byl zjevně naštvaný, protože mu včera máma dala co proto. Náš rozhovor probíhal následovně: Pan Whittle: Dobře. Interaktivní tabule. Ven s tím. Já: Já… já… Pan Whittle: Špatná odpověď. Dál. Já: Opravdu, pane řediteli. Já to neudělal. Pan Whittle: Nesmysl. Teď tu nemáš mámu, aby tě hájila. V kanceláři s počítači ani noha. Ty přijdeš pozdě. Nabouráš se do školní sítě. Všechno ukazuje na tebe, Swarbricku. Víme, co se stalo v sobotu.
99
Lowery2 sazba 06.indd 99
2.9.2014 17:34:32 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198757
Já: Můžu to vysvětlit. Byla to neho-“ Pan Whittle: Jednou jsem měl psa. Sesula se na něj zeď. Já: Ach. Pan Whittle: Na místě mrtvý. Já: Ach. Pan Whittle: Na kaši. Já: To je… Pan Whittle: Musel jsem ho seškrábat lopatou. Já: … Pan Whittle: Učinil špatné rozhodnutí. Stoupl si pod nestabilní zeď. Probudil se mrtvý. Ty jsi učinil špatné rozhodnutí včera. Já: Ale pane řediteli. Kdybych vám to mohl vys-“ Pan Whittle: Nesnaž se udělat z téhle školy nudapláž. To nedopustím. Aby se moji studenti. Svlékali. Tak či onak. Rozumíš? Já: Ale pane… ano, pane řediteli. Pan Whittle: Separace. Do konce týdne. Je to jasný. Zvláštní shromáždění vyšších ročníků. Teď. Ve sportovní hale. Pojď. Kelly. Neplivej na podlahu.
Zvláštní shromáždění Celý týden v separaci! To není fér. Šel jsem za panem Whittlem do sportovní haly. Dělá malé krůčky, ale chodí skoro stejně rychle, jako já
100
Lowery2 sazba 06.indd 100
2.9.2014 17:34:32 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198757
utíkám. Cestou bez ustání ukazoval na studenty. „Ty. Vypni mobil.“ „Ty. Vyplivni žvýkačku.“ „Ty. Přestaň se smát nudistovi.“ Snažil jsem se s ním držet krok a říkal si, že zvláštní shromáždění máme jen na konci roku, nebo v případě obrovského Průšvihu. Svolali ho snad kvůli mně a budou tam všechny nabádat, aby se nesvlékali na veřejnosti? V hale se už mačkali všichni studenti od desátého po třináctý ročník. Posadili mě napravo na konec řady vedle jednoho ze svalnatých tělocvikářů. Nejspíš proto, aby mě srazil k zemi jako při ragby, kdybych se pokusil vysvléct. Když jsem si sedal, Lucy mi zamávala24 ze sedaček, kde seděl jedenáctý ročník. Nakonec vyšel pan Whittle na pódium a všichni zmlkli. „V krátkosti,“ vyštěkl. „Právě jsem mluvil se školníkem. Chlapecké záchody. Počmáraná stěna. Obrázek utíkajícího nudisty. Dole nápis: ,Miluju…‘“ na okamžik se odmlčel a tvářil se přitom, jako by ucítil něco opravdu nechutného, „,..swarbrickování.‘ Provedeme analýzu rukopisu. Viníka chytneme a potrestáme.“ Ředitel civěl přímo na mě. Oznámení vyvolalo vlnu hihňání a šeptání. Postupně se ke mně otočilo tisíc hlav a v hale se ze všech koutů ozýval nový pojem „swarbrickování“. Nejradši bych se propadl skrz podrážky svých bot. Swarbrickování. 24 Někdo by mohl namítnout, že právě odháněla mouchu, ale já jsem přesvědčený, že šlo o zamávání.
101
Lowery2 sazba 06.indd 101
2.9.2014 17:34:32 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198757