Za filosofii fotografie (Ukázka, strana 99)

Celým Flusserovým textem přitom prochází nejasnost ohledně toho, jak daleko chce sám autor promítnout tuto „náhradní“ funkci tech­ nických obrazů včetně všech fotografií. Je důle­ žité mít neustále na zřeteli, že máme co činit se stručným manifestem, jehož povaha je místy silně aforistická. Z logiky Flusserova výkladu plyne, že i technické obrazy reagují na přiroze­ nou vtíravost smyslu, jímž nezadržitelně natírá­ me vše kolem nás (i v nás) jen proto, abychom se dobrali účelného světa redukovaného na lid­ ské měřítko. Novost představ, které jsou s tech­ nickými obrazy spojeny, tak není prosta návratu magického myšlení, jehož vlastní obrazové pro­ jevy nalézá Flusser v „předhistorickém“ tvaru lidské existence. Na druhé straně však technic­ ké obrazy tíhnou opačným směrem, jímž odvá­ dějí náš svět pryč od všech výkladů odvoditel­ ných z modelu lidské mysli, plné vždy ochotně naskakujících představ. Že si je sám autor této dvojznačnosti vědom naznačuje způsob, jímž předkládá krajně spekulativní schéma tří vel­ kých stádií vývoje lidského druhu. Čím více se totiž Flusser o toto fantazijní schéma opírá, tím jasněji z něj vystupují prvky vedoucí k otázce, zda ho snad nelze číst jemněji a s ohledem na celkem klasické a podstatně složitější otázky tý­ kající se naší představivosti a způsobu, jímž nás vede současně do vnějšího světa i mimo něj.

Samo třífázové spekulativní schéma jistě ne­ postrádá všežravou dialektickou eleganci, zdě­ děnou z německé filosofie 19. století a bližší démonům literárního vyprávění, než by se na 96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198693

první pohled zdálo. Odtud počátek celého pří­ běhu, podezřele připomínající variaci na „bylo, nebylo“: prvotní lidstvo vytváří „magické obra­ zy“, ucelené povrchy nezbrázděné kauzálními vztahy, které se vrství kolem svých tvůrců, až je uzavřou do svého vlastního světa; jakmile ovlád­ ne lidské prostředí, magická povaha těchto ob­ razů sama zrodí aktivní lidskou magii, která není ničím jiným než projekcí dalších a dal­ ších obrazů, v nichž lidé žijí ve stavu stále úpl­ nější halucinace. Přestože tato síť magických obrazů, které omotávají lidské vědomí, nezná nic obdobného historii, dochází v ní k niterné­ mu vývoji, popsanému jazykem odcizení: člověk se „odcizuje od svých obrazů“ a tento proces se prohlubuje až k bodu revolučního zlomu, v němž hrstka uvědomělých jedinců záměrně protrhne „obrazové clony“ a vyhlédne do světa za nimi: „nejpozději v průběhu druhého tisícile­ tí př. Kr.“ lidé vynalezli lineární písmo, „a tím překódovali kruhový čas magie v lineární čas historie“ (s. 13). Lidská mysl se překlopila do „dějinného vědomí“ jako éry textů: lineární písmo podmiňuje historii a výslovně pojmo­ vé myšlení, jeho otevřenost se však stejně jako v případě magických obrazů mění v nové vě­ zení, v němž nám pojmové myšlení, schopné osvojit si obraznou sílu svého magického před­ chůdce, „podsouvá“ významy, k nimž sami ztrá­ címe klíč. Proces odcizení se opakuje a vrcholí v 19. století úplným překladem obrazů a před­ stav do řeči pojmů, které lze chápat i přesto, že jim už nelze přiřadit konkrétní představitelný 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198693

obsah. Nezbývá, než prolomit nadvládu textů tím, že znovu sáhneme po obrazech: další re­ voluce se rodí v podobě technických obrazů, v nichž se vysoce abstraktní pojmy překládají zpět do obrazů generovaných nikoli lidskou my­ slí, ale řadou aparátů, které lidská mysl sestrojila jako vědomě uchopenou příčinu obrazů.

Toto osvětlení genealogie technických obrazů má samo tajuplný a zjevně nehistorický charak­ ter, který si podržuje i v rozvinutějších verzích (jako v knize Do universa technických obrazů, čes­ ky OSVU 2001). Oproti reálné pestrosti nesčet­ ného druhu obrazů a jejich užívání napříč růz­ nými kulturami staví Flusser úderně pohádkovou doslovnost (je-li písmo „lineární“, pak protrhá­ vá magický „kruh“) a nesmlouvavě dialektic­ kou obecnost (jsou-li obrazy „stále pojmovější“, musejí být pojmově určené texty „stále imagina­ tivnější“). Bylo by velmi snadné citovat desítky konkrétních příkladů i podrobné teorie, které Flusserova zobecnění rozbíjejí: od Clauda Lévi­ -Strausse přes George Kublera až k Derridovi bylo z velmi různých hledisek vyloženo, z ja­ kých důvodů není faktický vynález lineárního písma žádným osovým zlomem, ale užitím jed­ noho z mnoha formálních kódů, bez jejich pří­ tomnosti v lidské kultuře by nemohly vznikat a fungovat žádné, tedy ani „magické“ obrazy.

Není ovšem pochyb o tom, že Flusser zmíněné autory zná a že pro naivitu, kterou jeho schéma vystavuje na odiv, musíme najít jiné vysvětlení.

A jeho možným prvním krokem je sám fakt, že Flusser potřebuje prosté schéma zlomu proto, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198693