„Nemáš představu, jak dlouho sháněla tu správnou barvu. Jen co narazila na tyhle, vykoupila celý obchod,“ odpoví mi máma nadšeně. „Sáro, když už mluvíme o šatech, potřebuješ, abych ti vyžehlila i ty tvoje?“ Plesknu se do čela. „Proboha, ještě jsem je vlastně ani nevytáhla z kufru!“ Utíkám nahoru s mámou v patách. Vytahuju ze skříně kufr a lovím z něj igelitový obal. Na jeho spodním okraji rozvazuju uzel a pomalu z něj soukám své blankytně modré šaty. Jak se dalo čekat, jsou pořádně zmačkané. Hrbím se a držím je před sebou, aby je máma viděla. Nazlobeně na mě sykne a vezme mi je z ruky. Oblévá mě pocit studu, že jsem na ně úplně zapomněla. Jdu za ní do ložnice a dívám se, jak je věší na ramínko a bere je do koupelny, aby trochu navlhly a šly lépe vyžehlit. „Nezlob se, mami.“ Když kolem mě prochází, pleskne mě přes zadek a prohlásí, že si nemám dělat starosti. Jdeme dolů a máma mi začne vysvětlovat, jak si Christina přeje, aby vypadaly navázané květiny. Když dokončím čtvrtý svazek, jde mi práce docela hezky od ruky. Pohlédnu znovu na svůj první a druhý svazek a uvažuju, že je raději znovu upravím. Do každého svazku bereme tři bledě modré kosatce, jeden trs nevěstina závoje a dva zelené listy. Nejdříve klademe listy, na ně naaranžujeme kosatce a nakonec nevěstin závoj. Celý svazek obtočíme pevným motouzem, přes který pak převážeme velkou bílou mašli. V kostele jsou prý už na bocích každé lavice připevněné stříbrné kroužky, do nichž se tyto kytice zavěsí. „A kdo zařizuje ostatní květinovou výzdobu?“ ptám se zvědavě a představuju si Christinu a Briana, jak si zdobí svůj byt. „Najali si na to nějakou firmu a ta by měla zajistit kytice na stoly, květiny do klopy saka pro všechny muže, svatební prostírání a další dekorace. Dokonce chtějí položit nějaké květiny i před oltář v kostele. Původně měli dělat i tyhle pugétky, ale stálo by to majlant, a tak jsem Christině navrhla, že tohle určitě my dvě zvládneme samy.“ „Vypadají moc krásně,“ obdivuju hotové svazky. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198685