Něha někdy nestačí (Ukázka, strana 99)

Daniel tohle ještě nikdy nezažil, takový projev vzrušení, nespoutaný, ničím nekontrolovatelný, prostě úžasný! Ani jeden z nich nevěděli, kdy došlo ke spojení jejich těl. Bylo to tak přirozené, tak samozřejmé.

Mírný tlak, který Dan ucítil, ani zprvu nepostřehl. Adriana tiše zasténala, ale rozkoš byla ničivá, rvala ji z reálného světa. Tisíce hvězd obklopilo její duši a ona věděla, že není cesty zpátky.

Daniel vnímal zmítající se tělo pod ním a byl jím vtažen do víru extáze. Celý svět kolem zmizel.

Slyšel sám sebe, jak prudce vydechuje: „Miluju tě!“ Leželi v objetí a jejich těla se jen pomalu uklidňovala.

Prožité okamžiky oba hluboce zasáhly. Daniel si pomalu vybavoval celý milostný akt a jemně při tom hladil Adrianu po zádech. Najednou se jeho ruka zastavila. Adriana otevřela oči, poplašeně vzhlédla. „Proč jsi mi nic neřekla? Miláčku, mohl jsem ti ublížit!“ Nechápala.

Sama byla ve svých myšlenkách u krásného milování a Daniel si pozdě uvědomil, že ji zřejmě vyděsil. Rychle napravoval svoji chybu. Sevřel ji pevněji v objetí, políbil do vlasů a pokračoval k víčkům, na drobný nosík až k rudým rtům, ještě naběhlým od milostných polibků. Jeho jazyk obkreslil jejich křivky a vsunul se dovnitř. Adriana reagovala okamžitě. „Och…miláčku, tolik se mi to líbilo, bylo to … úžasné,“ cítila nesmírné vzrušení.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198557

„Opravdu se ti to líbilo?“ Dan zkoumal obličej mladé ženy. …Mluví pravdu?…

Nechápala, oč jde: „Ano, opravdu. Ty mi nevěříš?

Proč?“ Trošku se posunula, aby mohla ústy nahmátnout Danovo ucho a jemně mu okusovat lalůček. Tohle jeho erotické místo ji přitahovalo magnetickou silou.

Tiše zasténal: „Věřím ti, ale… Nemohu se soustředit, když mi tohle děláš!“ Znovu si ji přitáhl k polibku, pevně se přisál k jejím rtům. Vzdychla a vyslala jazyk na milostný průzkum.

Vášnivost nabývala na intenzitě. Daniel jediným pohybem přesunul ženino tělo pod své a mírným nadzvednutím do něj vnikl. „Cítíš?“ zašeptal. „Ano, je to krásné!“ lehce se pod ním zavlnila. „Nebolí tě to?“ „Ne… Nikdy jsem nezažila nic tak krásného, to mi věř,“ znovu přitiskla boky a uvědomila si, jak v ní jeho žádostivost pulsuje. „Neřekla jsi mi že... že jsi panna,“ hlas mu uvízl v krku.

Něžně se díval Adrianě do očí a jemně se v ní pohyboval.

Cítila, jak rudne. …A je to tady! Poznal to. Tohle je fakt trapas! Co mu mám říct? Och bože, co mám dělat…

Adrianě se honily myšlenky hlavou jak splašení koně.

Rudla, bledla a nakonec vyhrkla: „Už nejsem.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198557

Prsty nadzvedl její bradu, aby musela pohlédnout do jeho očí. „Miláčku, já nevím, co mám říct! Nečekal jsem to, nikdy jsem … nikdy jsem se s pannou nemiloval, ale bylo to nádherné,“ políbil ji „úžasné, jedinečné.“ „To bylo,“ oči se jí zalily slzami.

Jedna následovala druhou a vydaly se cestičkou po tváři. Jemně je slíbával a něžně při tom hladil dívčina ňadra.

Pohyb jeho boků nabíral na intenzitě. Uchopil její zadeček a pevně si ji přidržel, co nejblíže u sebe. „Miluju tě,“ zaslechl ještě Adrianin hlas a potom jejich těla propadla prudké, nadpozemské extázi.

Tu noc se celou milovali. Usnuli až k ránu, oba příjemně unavení a nesmírně vyčerpaní.

Sluníčko prosvítilo celý pokoj. Adriana ležela příjemně rozvalená v Danově posteli a paprsky ji zalechtaly přímo na nose. „Hm, nech toho, ty protivo!“ zamumlala v polospánku a posunula tvář z osvětleného místa.

Daniel, sice nerad, odtáhl ruku, která pevně svírala její ňadro. Nesouhlasně zavrněla, natáhla se po jeho dlani, políbila konečky prstů a znovu si ji položila na růžovou bradavku. „To nebylo na tebe, miláčku, ale na sluníčko,“ protáhla se jako malá, líná kočka. „ Nemáš závěsy? To se musí změnit, jestli mě tu chceš.“ Ještě se zavřenýma očima se k němu přitulila.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198557