KAPITOLA XVII.
◆
97
cartem do spiknutí, se tisku ujal. Věci by prospělo, kdyby se vyhlášky objevily v Bretani co nejrychleji. Bernadotte však chtěl mít spoustu výtisků v Paříži. Bylo důležité, aby se zpráva o povstání Západní armády roznesla po hlavním městě a putovala do všech provincií. Nechtěl však zasvětit nějakého pařížského tiskaře, z té strany se příliš bál odhalení, takže to zařídil následujícím způsobem. Určil mého bratra Adolpha, svého pobočníka, jehož krátce předtím povýšil na poručíka legie Loiry, jako svůj doprovod do Paříže. Současně jej požádal, aby tam s ohledem na délku pobytu dopravil jeho kočár a koně. Potěšený bratr připravil zavazadla, naplnil je nejrůznějšími věcmi a vše dal na starost sluhovi, který měl jet pomalu, zatímco bratr spěchal před dostavníkem. Sotva bratr odejel, generál Simon a kapitán Fourcart pod jakousi záminkou sluhu odlákali, otevřeli kočárové vaky, vyndali věci a místo nich dali balíky s provoláním. Pak vše zavřeli a ubohý Josef se vydal na cestu, aniž tušil, co veze. V témže čase policie prvního konzula, už tehdy dobře organizovaná, začala větřit, že se v bretaňské armádě něco děje. Nevěděla však o věcech ani o iniciátorech nic konkrétního. Ministr policie pokládal za nutné varovat prefekta v Rennes, jímž byl pan Mounier, známý řečník z Národního shromáždění. Zvláštním řízením osudu obdržel prefekt varování téhož dne, kdy mělo spiknutí propuknout. Mělo se tak stát v poledne při přehlídce a zpráva došla v půl dvanácté…! Pan Mounier, který od ministra nedostal žádný konkrétní údaj, se domníval, že nejlepší bude, když se v nepřítomnosti vrchního velitele optá přímo náčelníka štábu. Požádal tedy generála Simona, aby se k němu dostavil, a ukázal mu ministerskou depeši. Generál Simon si pomyslel, že vše je odhaleno, ztratil hlavu jako děcko a prefektovi odpověděl, že v armádě skutečně existuje rozsáhlé spiknutí, jehož se on naneštěstí účastní, že toho však velmi lituje. A na důkaz odhalil celý plán spiknutí, jmenoval vůdce a dodal, že za několik okamžiků vyhlásí jednotky shromážděné na náměstí d’Armes na signál plukovníka Pinoteaua sesazení konzulární vlády…! Představte si údiv pana Mouniera a jeho rozpaky v přítomnosti spikleneckého generála. Vždyť generál mohl nabýt rozvahy, uvědomit si, že velí osmdesáti tisícům mužů, z nichž osm až deset tisíc teď bylo shromážděno nedaleko prefektury…! Postavení pana Mouniera bylo velice kritické, avšak zvládl je jako obratný člověk. Generál četnictva Virion byl vládou pověřen vytvořit v Rennes pěší četnický sbor, do nějž každý pluk vojska dodal několik granátníků. Tito vojáci, dosud nesbratření, tak unikli vlivu plukovníků řadového vojska a respektovali pouze příkazy svých nových četnických velitelů, kteří podle řádů zase podléhali pouze prefektovi. Pan Mounier tedy okamžitě povolal generála Viriona a nařídil mu shromáždit všechny žandarmy. Současně z obavy, aby se generál Simon nevzpamatoval, neunikl a nepostavil se do čela svých jednotek, ho uchlácholil sladkými slovy i ujištěním, že jeho přiznání i lítost budou v očích prvního konzula polehčující okolností. Požádal jej, ať mu vydá kord a v doprovodu pěších žandarmů, kteří právě dorazili na nádvoří, ať odejde do věže Labat. První vůdce spiknutí tak putoval do vězení. Zatímco se toto odehrávalo na prefektuře, čekaly řadové jednotky, shromážděné na náměstí d’Armes, na zahájení přehlídky a tedy i povstání. Všichni plukovníci
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198330