NAPOLEONŮV VELKOLEPÝ PLÁN
hladce. Bylo ujednáno, že Španělé vystrojí a budou mít ke 30. březnu 1805 pro Francouze k dispozici sedm či osm řadových lodí ve Ferrolu, nejméně dvanáct v Cádizu a šest v Cartageně. Všechny naloží zásobami jídla na šest měsíců a pitnou vodou na čtyři měsíce, přičemž ve Ferrolu a v Cádizu připraví k nalodění po více než dvou tisících pěšácích. Sotva jednání s Decrèsem ukončil, opustil španělský grand a Almirante don Frederico Carlos de Gravina y Nápoli Paříž a odejel rovnou do Cádizu, aby se tam ujal velení španělské floty, kterou hodlal vést do války osobně. „Otázka, kam budou dané síly určeny, je, pane, dosud tajemstvím Jeho Veličenstva. Vysvětlení španělskému králi či generalissimovi jeho armád si vyhrazuje Jeho Veličenstvo jen pro sebe,“ sdělil mu Decrès dodatečně dne 4. ledna 1805. Aby však mohli Španělé poněkud hořké sousto spolknout, osladil jim je dosti mlhavou vidinou na opětné získání těch kolonií, které zabrali Britové, i na odškodnění za poklad z oněch čtyřech fregat, z nichž se nakonec stal casus belli. Možná to bylo Missiessyho úspěšné vyplutí, co Napoleona přimělo, aby se koncem zimy roku 1805 k námořní strategii vrátil nejen v souvislosti s koloniemi, ale i s invazí. V každém případě se zrodil nový strategický plán, který měl splnit oboje, přičemž se lišil od dispozic roku předchozího včetně těch, které byly přijaty v prosinci. Základní myšlenku a záměr v něm tvořilo vyplutí většiny oceánských sil včetně válečných lodí španělských, jejich spojení v prostoru Antil a přeplutí zpět k Evropě, konkrétně směrem k La Manche. V Západní Indii by se tak seskupilo mohutné loďstvo, o čemž by Britové neměli tušení, to by přeplulo zpět a zčista jasna by se vynořilo v blízkosti anglických břehů. Napoleon jako kdyby tím chtěl přenést některé své strategické principy pozemní války na moře. Hodlal nepřítele zmást, soustředit síly na „tajném místě“ a odtud udeřit, přičemž poprvé nevyloučil možnost velkého námořního střetnutí. Hlavní rysy a záměry plánu vypracoval císař a zaslal je 11. ventôsu roku XIII (2. března 1805; Correspondence de Napoléon, č. 8379) viceadmirálu Ganteaumovi do Brestu spolu s příkazem vyplout skrze britskou blokádu v co nejkratší době, a to s jedenadvaceti řadovými loďmi, provázenými šesti fregatami a dvěma zásobovacími loděmi. Admirál měl poté zamířit před španělský Ferrol, zničit nebo zahnat nevelkou blokádní eskadru britskou (v té době sedm či osm řadových lodí), připojit k sobě eskadru španělskou i pět řadových lodí francouzských pod velením šéfa divize Gourdona a plout k Antilám, tam vylodit část pěších jednotek a dokončit likvidaci britského panství v této části oceánu. V Antilách by se s ním spojila rochefortská eskadra Missiessyho 97
Trafalgar_zlom2.indd 97
2.9.2008 21:58:00 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198304