ských Tatarù do našich zemí. Tataøi chtìli ztrestat uherského krále, e pøijal do své zemì na 40 000 Kumánù, s Tatary znepøátelených. V dubnu 1241 Tataøi znièili vojsko Slezanù u Lehnice, pak vtrhli pøes Moravu a „ruskou branou“ v Karpatech (prùsmyk nad Munkáèem) do Uher, porazili Bélu IV. a zahnali jej na útìk do Rakous, kde jeho nesnází sobecky zneu il vévoda Fridrich. Kdy v zimì zamrzl Dunaj, pronikli Tataøi a do Dalmácie; král uprchl na dalmatské ostrovy. Roku 1242 Tataøi zpustošenou zemi opustili.
Pøemysl Otakar II. 1253–1278), jen se ji jako markrabí moravský povstáním proti otci nakrátko domohl spoluvlády v Èechách, spojil po smrti otce ve svých rukou Èechy, Moravu, Rakousy a Štýrsko. Kdy se Béla IV. vojensky domáhal podílu v babenberském dìdictví, Pøemysl se vzdal na naléhání kurie ve prospìch Uhrù Štýrska (1254). Tenkrát však èásti Štýrska, tj. Püttensko a Travensko, byly pøipojeny k Rakousùm; Travensko se stalo základem nového správního obvodu, zvaného „Zemì nad En í“ (Horní Rakousy). Na ádost Štýøanù, nespokojených s uherským panstvím, se Pøemysl pozdìji zemì Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198294