opasek, v němž jsem schovával zlaté frederiky. Naštěstí se větší část mého bohatství skrývala zašitá v koletu, nebo jsem si ze zla`áků udělal knoflíky. To Henri mi poradil, že takto lze nepřítele obelstít a uchovat si pokládek pro sebe. Od doby, kdy jsme opustili Holandsko, se naše uniforma změnila. Habit longs* a pantalony s koženým vyložením nahradily dolman a uherky. Tento nový úbor oplýval knoflíky, a ty šly snadno vyměnit za frederiky. Z potyčky jsem jich pro sebe zachránil čtyřicet. Vždycky když mi došly peníze, rozpáral jsem kolet, nebo vyměnil knoflík. Kozáci nás odvedli půl francouzské míle za přední linii a tam se nacházel i jejich hetman. Jakmile spatřil můj stejnokroj, chtěl vědět, jestli patřím k té jednotce, na kterou kozáci a dragouni u Eylau útočili. Odpověděl jsem, že ano. Velmi dobrou francouzštinou mi složil poklonu, že je ctí patřit k jednotce tak statečné. Krom projevu obdivu mi dal napít skvělé francouzské pálenky a k jídlu nabídl velice dobrý bílý chléb. Zatímco já polykal jídlo, jaké jsem za poslední dva týdny neokusil, rozložil přede mnou mapu Francie, na které byly vyznačeny départementy, a ukázal na oblasti Bretaně a Vendée. „Toto je země,“ povídá mi, „co nedodává Bonapartovi ani peníze, ani muže, pravda?“ „Jste naprosto na omylu a dovolte mi, generále, abych vám objasnil, jak se to s příspěvky má. Pokud jde o konskripce, je jich tak málo, že se mnozí vojáci dávají k armádě zapsat ještě předtím, než dovrší věk pro odvody. Například já toho věku dosáhnu až za rok.“ Hetman rozhovor ukončil pronesením věty, která jasně ukazuje přesnost úsudku a zároveň i neotřesitelnou pevnost ruského ducha: „Rusové dnes chodí k Francouzům do školy, nakonec se ale svým učitelům vyrovnají!“ Když jsme dojeli do Königsbergu, uložili nás, zajatce, všechny pospolu v jednom velkém kostele, kde nebyl ani oheň, načež nám dali něco slámy na spaní a biskvit** k jídlu. Bylo nás tam na padesát mužů od brigády. S důstojníky nakládali lépe, odvedli si je zvláš`. Už jsme je nespatřili. * **
Delší kabátec střihu fraku. Vojenský suchar, pražený po obou stranách, jak napovídá složení z francouzských slov bis a cuit.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198292