HUMÁNNÍ A NEHUMÁNNÍ EPIZODA
◆
97
čení“. Všechny byly neuvěřitelně necivilizované a nehumánní, ale všechny zabíraly. Po Stahnkově vyprávění nám bylo jasné, jak to, že naše bývalá státní tajná policie vždycky získala všechny ty důležité informace. Ale existovala vůbec někdy nějaká neúspěšná tajná policie? Neznám nikoho, kdo odmítl podepsat přiznání třeba takové francouzské Deuxieme Bureau. Ve slovnících tajné policie se taková slova jako „neúspěch“, „klopýtnutí“ či „nevinný“ vyskytují přinejmenším sporadicky. Tajné policie chtějí vidět výsledky, vědomě nepřipustí žádné selhání. Je všeobecně známo, jak se svými oběťmi zacházely sovětské GPU či NKVD. Brutalita gestapa je popisována v nespočetných publikacích. Já jsem však mluvil i s německým vojákem, kterého zajali Američané. Podrobili ho takovému výslechu, že na něj nikdy nezapomněl. Americká tajná policie zkrátka za svými sovětskými a německými protějšky v ničem nezaostává. Zmíněného zajatce sice nebili, zato však o něj zhášeli cigarety. Přivázali ho nahého k rozpálenému radiátoru tak, aby se nemohl ani hnout, a takhle ho tam drželi devadesát šest hodin. Druhý den začaly zajatci natékat kotníky. Ke konci je měl velké jako grepy a nebyl schopen stáhnout sval. Během těch devadesáti šesti hodin mu dávali velice ostré jídlo a jen jednu malou skleničku vody denně. Půl metru od hlavy mu nainstalovali megafony, ze kterých ve dne v noci vyhrávala nesnesitelná hudba. Čas od času hudba ustala a z megafonů se ozval zoufalý křik a nářek nějaké Němky z vedlejší cely. Očividně ji mučili a ponižovali tím nejhorším způsobem. Každou chvíli vešel do zajatcovy cely agent CIC, který mu vyprávěl o psychickém a fyzickém stavu jeho ženy vězněné ve vedlejší cele. Agent utrousil i několik uštěpačných poznámek o intimních částech jejího těla a o jejím sexuálním chování. Zajatec dokonce opakovaně zaslechl, jak agenti oslovují dotyčnou ženu Sigrid, což bylo opravdu jméno jeho ženy. Až za měsíc se dozvěděl, že jeho žena byla celou tu dobu doma a že ani nebyla vyslýchána. Ve vedlejší cele nebyla vůbec žádná žena a ty otřesné výkřiky mučené byly jen chytře nahranou páskou. Tento krutý trik způsobil zajatci hrozná, týdny trvající muka a nakonec ho dohnal k tomu, že se americké kontrarozvědce přiznal, jen aby uchránil svou ženu od dalšího mučení, ke všemu, co chtěli. Kdo ví, kolik válečných zajatců skončilo na šibenici na základě takto získaných „přiznání“. Člověk položí za záchranu svých drahých i vlastní život. Američané dokázali, že výsledky se mohou dostavit i bez toho, aby byl vězeň zbit jako pes. Místo aby vězňům drtili pohlaví, drtili jim duši. Američtí rodiče by měli vidět, co dělají jejich slušní synkové při výsleších v celách CIC. Všechno se to však odehrává za metr silnými betonovými zdmi a ocelovými dveřmi. O americké kontrarozvědce snad
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198288