HUMÁNNÍ A NEHUMÁNNÍ EPIZODA
◆
97
čení“. Všechny byly neuvěřitelně necivilizované a nehumánní, ale všechny zabíraly. Po Stahnkově vyprávění nám bylo jasné, jak to, že naše bývalá státní tajná policie vždycky získala všechny ty důležité informace. Ale existovala vůbec někdy nějaká neúspěšná tajná policie? Neznám nikoho, kdo odmítl podepsat přiznání třeba takové francouzské Deuxieme Bureau. Ve slovnících tajné policie se taková slova jako „neúspěch“, „klopýtnutí“ či „nevinný“ vyskytují přinejmenším sporadicky. Tajné policie chtějí vidět výsledky, vědomě nepřipustí žádné selhání. Je všeobecně známo, jak se svými oběťmi zacházely sovětské GPU či NKVD. Brutalita gestapa je popisována v nespočetných publikacích. Já jsem však mluvil i s německým vojákem, kterého zajali Američané. Podrobili ho takovému výslechu, že na něj nikdy nezapomněl. Americká tajná policie zkrátka za svými sovětskými a německými protějšky v ničem nezaostává. Zmíněného zajatce sice nebili, zato však o něj zhášeli cigarety. Přivázali ho nahého k rozpálenému radiátoru tak, aby se nemohl ani hnout, a takhle ho tam drželi devadesát šest hodin. Druhý den začaly zajatci natékat kotníky. Ke konci je měl velké jako grepy a nebyl schopen stáhnout sval. Během těch devadesáti šesti hodin mu dávali velice ostré jídlo a jen jednu malou skleničku vody denně. Půl metru od hlavy mu nainstalovali megafony, ze kterých ve dne v noci vyhrávala nesnesitelná hudba. Čas od času hudba ustala a z megafonů se ozval zoufalý křik a nářek nějaké Němky z vedlejší cely. Očividně ji mučili a ponižovali tím nejhorším způsobem. Každou chvíli vešel do zajatcovy cely agent CIC, který mu vyprávěl o psychickém a fyzickém stavu jeho ženy vězněné ve vedlejší cele. Agent utrousil i několik uštěpačných poznámek o intimních částech jejího těla a o jejím sexuálním chování. Zajatec dokonce opakovaně zaslechl, jak agenti oslovují dotyčnou ženu Sigrid, což bylo opravdu jméno jeho ženy. Až za měsíc se dozvěděl, že jeho žena byla celou tu dobu doma a že ani nebyla vyslýchána. Ve vedlejší cele nebyla vůbec žádná žena a ty otřesné výkřiky mučené byly jen chytře nahranou páskou. Tento krutý trik způsobil zajatci hrozná, týdny trvající muka a nakonec ho dohnal k tomu, že se americké kontrarozvědce přiznal, jen aby uchránil svou ženu od dalšího mučení, ke všemu, co chtěli. Kdo ví, kolik válečných zajatců skončilo na šibenici na základě takto získaných „přiznání“. Člověk položí za záchranu svých drahých i vlastní život. Američané dokázali, že výsledky se mohou dostavit i bez toho, aby byl vězeň zbit jako pes. Místo aby vězňům drtili pohlaví, drtili jim duši. Američtí rodiče by měli vidět, co dělají jejich slušní synkové při výsleších v celách CIC. Všechno se to však odehrává za metr silnými betonovými zdmi a ocelovými dveřmi. O americké kontrarozvědce snad
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198288
98
◆
ĎÁBELSKÁ GARDA
nikdy žádná kniha nevyšla – s výjimkou několika napínavých dobrodružných příběhů na způsob Jamese Bonda. Německý zajatec byl odveden nahoru, aby tam podepsal „přiznání“. Celou dobu musel stát nahý u zdi a dívat se, jak dva vyšetřovatelé CIC a jakási nesmírně přitažlivá sekretářka zapisují jeho „přiznání“, kouří a pijí kávu. Za pár měsíců se tomuto muži podařilo své pronásledovatele obelstít a utéct k francouzské cizinecké legii. Teď sloužil v mém praporu. Podobných brutalit se dopouštěly všechny národy. Jediným, který jsem si v této souvislosti neuměl představit, byli Britové. MI-2 či MI-5 však mělo na všechna svá vyšetřování a vyslýchání dost času. (A kromě toho – každý den dopřávali svým klientům odpočinek, dodržovali totiž patnáctiminutové přestávky na čaj, které by žádný Brit za nic na světě nezkrátil.) Bylo mezi námi mnoho Němců, kteří byli na konci války zajati britskou armádou. Několik jich dostalo pár kopanců do zadku, aby nezapomněli, že jsou „zatracenými nacistickými parchanty“, s nikým však špatně nezacházeli. Násilí a britský temperament prostě nějak nejdou dohromady. V obsazené vietminhské vesnici jsme objevili dlouho hledaného teroristu. Desátník Trang Ghi Muong byl zodpovědný za smrt osmi Francouzů a jednoho Němce. Vždycky nás rozzuřilo, když jsme někde našli těla francouzských legionářů, ale když jsme narazili na tělo Němce, kterému chyběl nos, uši, jazyk, pohlavní orgány, byli jsme zlostí úplně bez sebe. Byl jsem si přitom vědom toho, že Muong není zdaleka jediným teroristou, který byl v této oblasti za podobná zvěrstva zodpovědný. Vzhledem k tomu, že sotva patnáct kilometrů od nás operoval další partyzánský prapor, jsem si nemohl dovolit zdlouhavé vyšetřování. Uchýlil jsem se tedy k osvědčeným metodám Karla Stahnkeho. Náš úkol spočíval koneckonců v likvidaci nepřátel. Byl jsem si jist, že zajatí teroristé řeknou všechno, co budeme chtít, a tak jsem se rozhodl dát Muongovi, co si zasluhoval – výslech třetího stupně. Svlékli jsme ho do naha. Nahý člověk se totiž obvykle cítí v přítomnosti dalších oblečených osob méněcenný a o orientálcích, kteří jsou od přirozenosti stydlivější než Evropané, to platí dvojnásob. Kdykoli měl být dotyčný příslušně „zpracován“, byl nejdříve svlečen do naha. „Tak, Mungu, skončil jsi,“ poznamenal seržant Schenk a strkal ho látkovými dveřmi do prázdné chatrče. „Běž dovnitř… a jestli odtud ještě odejdeš, to záleží jen na tobě.“ Zajatec se vpotácel dovnitř, mrkal v šeru a instinktivně si rukama chránil pohlaví. Jeho oči těkaly z Karla k Eisnerovi a Krebitzovi. „Neumíš říct aspoň čieu hoi, když přijdeš na návštěvu?“ zahřímal seržant Krebitz a uvítal ho přímou, tvrdou ranou, po níž upadl terorista na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198288
HUMÁNNÍ A NEHUMÁNNÍ EPIZODA
◆
99
Pfirstenhammera, který si právě ohrnoval rukávy. Oba narazili na stěnu, nahý partyzán zaklesnutý do Karla. „Dej si pozor, Karle!“ smál se Eisner. „Chce tě znásilnit.“ Karel zajatce odstrčil a předstíral, že ho chce kopnout pravým kolenem do břicha. Když se muž instinktivně skrčil, Karel mu dal ránu pěstí. Muong se s výkřikem skutálel zase ke Krebitzovi, který ho odrazil zpátky k Eisnerovi. Eisner se opřel zády o zeď a vší silou Muonga kopnul. Ten vyletěl do vzduchu a spadl Karlovi k nohám. Ještě chvíli si ho mezi sebou přehazovali, aniž mu kromě natrženého koutku úst a krvácení z nosu způsobili nějaké vážnější zranění. Eisner, Karel a seržant Schenk si udržovali dobrou náladu tím, že na teroristu, který neuměl německy ani slovo, pokřikovali německé nadávky a častovali ho vtipnými poznámkami. Zajatec zavrávoral, spadl na tvrdou zem a zůstal na ní skrčený s hlavou mezi koleny ležet. Rukama si chránil hlavu a přirození. Schenk popadl Muonga za vlasy a postavil ho. Prásk! Muong narazil na zeď ze slámy a hlíny takovou silou, že málem spadla střecha, znovu upadl a zasténal. Krebitz posunul nízkou stoličku kopnutím doprostřed místnosti. „Vstávej!“ rozkázal a přistrčil vzlykajícího partyzána k židli. „Ještě se nasedíš, až ti zlomíme obě nohy… Vylez na tu židli!“ Třesoucí se Muong vylezl na židli. „Kdo z vás je Dang Vien?“ křičel na něho Eisner. „Kdo je tajemník pro propagandu?“ vložil se do toho Karel a přistoupil blíž, pohrávaje si s páskem. „Kdo je tvůj komisař, Muongu? … Kdo je hlavním kádrem v Lao Dongu?“ Krebitz a Schenk popadli metr dlouhé bambusové tyče a začali jimi do teroristy bušit. Eisner se chopil bodáku a přitiskl ho Muongovi na břicho. „Rozmysli si, kam skočíš, Muongu,“ smál se Eisner. „Milost… milost…“ „Tak ty bys chtěl milost, Muongu? A byl jsi ty milosrdný k francouzským legionářům?“ Následovalo další bití a další otázky. „Kdo je tvým komisařem?“ „Kdo je to Dang Vien?“ „Kdo se účastnil červencového masakru v Bo Hacu?“ „Kde je agitátor z Lao Dongu?… Kdo je tam hlavním kádrem?“ Eisner ho chytl za vlasy. „Budeš zpívat, nebo ti máme dát ještě lekci?“ „Tak budeš zpívat?!“ křičel seržant Schenk. „Řekni, že Ho je zasraná svině.“ Jeho tyč dopadla na Muongův zadek a zanechala na něm rudý pruh. „Tak zpívej!“ Seržant Krebitz s Muongem smýkl. „Měl bys začít mluvit, kamaráde, jinak budeš mít zadek brzo rudej jako prvomájovej průvod v Moskvě.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198288