Ry t í ř S e d mi k rá l o v s t v í
Stařec odložil štít. „Povídejte.“ Posadil se a pokynul jim, ať se zařídí stejně. Když se hnědý rytíř dal do vyprávění, jeho pán pozorně naslouchal, bradu měl nahoru a ramena stažená dozadu; zpříma jako kopí. Zamlada byl ser Eustác Osgrey bezpochyby ztělesněním rytířství; vysoký a široký v ramenou a pohledný. Čas a zármutek na něm zapracovaly, ale i tak stále nebyl shrbený, měl pevné tělo a široká ramena a svalnatou hruď – a k tomu rysy výrazné a ostré jako starý orel. Nakrátko ostříhané vlasy měl bílé jako mléko, ale hustý knír zakrývající ústa byl stále popelavě šedý. Stejnou barvu mělo i obočí – a oči pod ním byly o odstín světleji šedé a plné smutku. A jako by zesmutněly ještě víc, když se Bennis ve vyprávění dostal k přehradě. „Tomu potoku se říká Kostkovaná Voda po tisíce let, možná víc,“ prohlásil starý rytíř. „Už jako hoch jsem tam lovil ryby, a všichni moji chlapci pak také. V takovýchhle parných letních dnech se i Alysanne ráda ráchala na mělčině.“ Alysanne byla jeho dcera, která zemřela na jaře. „Právě na březích Kostkované Vody jsem poprvé políbil dívku. Byla to moje sestřenka, nejmladší dcera mého strýce z Osgreyů od Lesního Jezera. Všichni jsou už po smrti, dokonce i ona.“ Jeho knír se zachvěl. „Nesmíme to strpět, pánové. Ta žena mou vodu nedostane. Nedostane mou Kostkovanou Vodu.“ „Přehrada je postavena pevně, můj pane,“ upozornil jej ser Bennis. „Je příliš silná na to, abychom ji já a ser Dunk do hodiny rozebrali, i kdyby nám pomáhal ten jeho plešatý chlapec. Potřebovali bychom provazy a motyky a sekery a tucet mužů. A to jen na práci, boj nepočítám.“ Ser Eustác se zadíval na štít Malého lva. Dunk si odkašlal. „Můj pane, když už jsme u toho, narazili jsme tam na kopáče a jaksi… hmmm…“ „Dunku, neobtěžuj pána maličkostmi,“ ozval se Bennis. „Jednomu hlupákovi jsem dal za vyučenou, nic víc.“ Ser Eustác bleskově zvedl hlavu. „Jak přesně za vyučenou?“ „Mečem. Trocha malinovky na tváři, můj pane, to bylo celé.“ Starý rytíř se na něj podíval. „To… to bylo neuvážené, sere. Ta žena má srdce pavouka. Zavraždila tři manžely. A všichni její bratři zemřeli ještě v plenkách. Pět jich bylo. Nebo možná i šest, už si nevzpomínám. Stáli mezi ní a hradem. Když se jí nějaký rolník znelíbí, dá mu sice bezpochyby klidně [ ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198271