Drakobij chvíli nereagoval a Arawn cítil, jak už jen ztěžka popadá dech. Pak se ale Drakobij nesměle rozzářil. „Ujednáno. Dopřej mi krev těch primitivů a já ti dopřeji svobodu,“ odpověděl Drakobij. Arawn přikývl, vytasil a s řevem se rozběhl na překvapené ogry. Ti se ovšem brzy vzpamatovali a začali výhružně máchat svými zbraněmi nevědomi si toho, jak silnou zbraní Arawn disponuje.
Arawn pevně chytil Drakobij a prorazil první lajnu ogrů s lehkostí a elegancí, přičemž byla zem v mžiku zbrocena zelenou krví mrtvých. Pak Arawn udělal oblouk a jedním rozmáchnutím utnul hlavu mohutnému ogrovi, který svým pádem zavalil další tři. To ostatní ogry sice vyděsilo, ale také je to popohnalo, aby Arawna obestoupili a začali na něj metat kameny, kterých byl všude kolem dostatek. Arawn se uhýbal, přesto však schytal pár ran a ucítil, jak mu z paže vytryskla krev. Rychle si tedy utrhl kus šatu, ránu si ledabyle zavázal a jediným mohutným skokem se dostal nad ogry, načež přeběhl po jejich zádech a zbavil část útočníků končetin, načež je již jako bezbranné připravil i o ostatní údy.
Ogři ale stále přicházeli. Arawn chtěl zpočátku ustoupit, ale skřetí touha vítězit ho vehnala proti další vlně nepřátel, které proběhl pod nohami a využil jejich zmatení, aby vyskočil jednomu z ogrů na záda a údery čepelí do zad ho popohnal proti ostatním, přičemž pak ogra namířil rovnou naproti velkému kameni čnícímu ze země, přičemž sám seskočil z o hlavu většího monstra a vydal se dorazit zbytky ogrů.
V táboře ogrů pořád hořely ohně, ale kromě asi čtyř ogrů na stráži v něm již nikdo nebyl. Arawn zakřičel skřetí bojový pokřik, probodl jednoho z ogrů vedví, dalšího shodil do ohně a zbylé dva zmatené ogry podřízl zezadu jako zvěř. Když i oni dopadli s žuchnutím na zem, Arawn se rozhlédl po táboře hledaje stan vůdce.
Vůdci ogrů nebyli vznešení ani příliš bystří. Většinou to byli ti největší (měli okolo 180 cm) ogrové, jež zabili starého vůdce a dosadili se na jeho místo. Tito vůdci se nezúčastnili bitev, jen přebývali ve svém stanu, hodovali na mršinách a čekali, než je někdo jiný vyzve na souboj o moc nebo jim oznámí ukončení války a přesun tábora.
Proto, když Arawn vpadl do stanu vůdce ogrů, nalezl jen jednoho velkého ogra, jenž se cpal mršinou nějakého ptáka a jenž na sobě neměl krom pláště vůbec nic dalšího. Než ogrovi došlo, že skřet dokázal zničit celou jeho vojenskou družinu, již k němu Arawn přiskočil a jemně mu vrazil ostří Drakobije do tlustého šupinatého krku. Z toho se začala řinout krev. Arawn nechal umírajícího ogra ogrem, vytáhl mu Drakobij z krku a vyšel ze stanu a rychle opustil i tábor ogrů a zamířil k troskám skřetího chrámu, kde se chystal navrátit Drakobij do jeho kobky.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198262