§ 4 Roz ho d ování v e v eřejn é sp ráv ě
–– který probíhá v právních formách od zahájení řízení, přes zajišťování podkladů pro rozhodnutí a jeho vydání, použití prostředků k jeho přezkoumání, až po případnou exekuci“.67 Právní úpravy takto pojatého správního řízení mají dlouhou historii a jejich počátky nacházíme již koncem 18. století. Vznik ucelených právních úprav správního řízení bývá spojováno s existencí liberálního právního státu v 19. století. Tento stát byl konstruován v souladu s představami mnohých buržoazních učenců jako právnická osoba veřejného práva a právě tato konstrukce se stala účinnou zbraní proti absolutismu a pojetí státu jako určitého patrimonia nebo dominia založeného na majetkovém právu knížat nad územím a jeho obyvatelstvem.68 Pojetí státu jako právnické osoby výrazně přispělo k právní ochraně občanů před vrchnostenskými zásahy správních úřadů a k prosazení právní odpovědnosti státu za nezákonnost rozhodnutí nebo nesprávnost úředního postupu těchto úřadů. Z podaných se stávali občané s právy a povinnostmi, které se promítly i do vztahů mezi nimi a úřady. V bývalém Československu bylo poprvé správní řízení kodifikováno vládním nařízením č. 8/1928 Sb. z. a n., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení). První zákonná úprava procesního správního práva byla provedena až v roce 1967. Tehdy byl přijat zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), který platil s drobnými úpravami až do konce roku 2005. Od 1. ledna 2006 platí nový správní řád, přijatý v roce 2004 jako zákon č. 500/2004 Sb., který představuje doposud nejkomplexnější úpravu správního řízení u nás, ale také úpravu značně náročnou. Správní řízení se někdy člení na obecné a zvláštní. To má svůj význam všude tam, kde základ právní úpravy tohoto řízení tvoří základní právní předpis, který správní řízení kodifikuje. Ve správním právu, vzhledem k jeho rozmanitosti, však nelze vyjádřit tuto kodifikaci v takové míře, jako je tomu např. v občanském soudním řádu. Rozmanitost veřejné správy objektivně vyžaduje, aby při účelné míře sjednocení existovaly i zvláštní úpravy správního procesu, které však jsou spojeny v obecnou úpravu principem subsidiarity. Správní řízení, jak výše uvedeno, představuje specifikum veřejné správy a zejména na nižších stupních převažující způsob rozhodování. Ani ve veřejné správě však nejde o způsob jediný. Jsou situace, kdy Vopálka, Vl. In: Hendrych, D. a kol. cit. dílo, s. 340. Pernthaler, P. Allgemeine Staatslehre und Verfassungslehre. Wien: Springer Verlag, 1986, s. 81.
67 68
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198259