Počkala jsem pár dní, než jsem za ní zašla. Nevím už, co jsem si vymejšlela za důvody, ale jedinej správnej byl, že jsem měla strach. Měla jsem strach vrátit se k ní do toho bytu sama, měla jsem zkrátka strach, měla jsem strach i z toho, co mi Franck píše. Zeptá se mě, jestli jsem to byla opravdu já, ta coura, kterou tuhle potkal na lovu? Zeptá se mě, kolik chlapů jsem musela vykouřit, abych si mohla dovolit tu pěknou koženou bundu? Řekne mi, jak je zklamanej a že už mě nikdy nechce vidět, tak moc se za mě stydí? Jo, měla jsem vážně strach, a tak jsem vyčkávala nejmíň pět dní, než jsem se odhodlala zaklepat na její dveře… Šla jsem tam jako dřívější Billie, tedy pěšky, v džínách a nenalíčená. Pro ni to byla samozřejmě maličkost, ale pro mě ne. Pro mě to bylo cosi jako šťastný návrat do šťastného dětství. Už si nepamatuju, jak jsem vypadala bez všech těch hnusnejch šminek, co jsem na sebe ve vrstvách na-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198230