Česká města a jejich správa za třicetileté války (Ukázka, strana 99)

98

Také ve východních Čechách obnovoval císař privilegia městům královským a komorním.463 Zajímavý je relativní časový souběh při udělení privilegií lokalitám ve vlastnictví Viléma Slavaty,464 Jiřího Fridricha z Hohenlohe465 a Polyxeny z Lobkovic.466 Tento jev nemá paralelu u vlastníků velkých dominií (Trčkové, Albrecht z Valdštejna) či menších panství (např. Berkové z Dubé) ve východních Čechách. Běžné naopak bylo oklešťování pro města životně důležitého várečného práva ze strany některých vrchností.467 Porovnáme-li na základě dalšího Haasova soupisu situaci s jižními Čechami, je v prvé řadě zřetelný menší počet privilegií vydaných císařem, resp. jeho synem Ferdinandem (7), a to s jedinou výjimkou dne 20. prosince 1628.468 Pro jejich obsah platí výše uvedené. Větší počet privilegií pro středočeská města je snadno vysvětlitelný velkou koncentrací komorních statků ve středních Čechách. V opačném poměru je navíc pro tyto dva kraje počet potvrzení privilegií ze strany světských šlechtických vrchností (ve 20. letech pro jižní Čechy 18, pro střední Čechy 2, nepočítáme-li samostatné udělení některých dalších výsad). Ojedinělý případ plošného potvrzování celkem dvanácti městských privilegií v rámci jednoho dominia představují jihočeské državy Marie Magdaleny Buquoyo-

463

464 465 466

467

468

nic), Nymburk (5. 10. 1628), Kutná Hora (22. 12. 1628), Mladá Boleslav (1. 2. 1629), Nové Strašecí (16. 6. 1629), Velvary (12. 3. 1631).

Chronologicky: Pardubice (1. 4. 1628), Bohdaneč (3. 5. 1628), Polička (5. 6. nebo 24. 7.

1628), Hradec Králové (28. 6. 1628), Kostelec nad Orlicí (13. 11. 1628), Broumov (9. 6. 1629 – v omezeném rozsahu kvůli provinění v „rebelii“), Přelouč (22. 6. 1630), Sezemice (2. 7. 1630), Dašice (30. 7. 1631).

Luže (28. 4. 1628) s výslovným uvedením návratu obyvatel ke katolické víře.

Králíky (27. 7. 1628).

Litomyšl (již 19. 12. 1626 s výslovným uvedením odebrání privilegií po vzpouře v r. 1620 a návratu Litomyšlských ke katolické víře), Sobotka (31. 10. 1629, ovšem s výjimkou práva vaření piva).

Litomyšl (24. 7. 1629 – vzdání se běžného várečného práva ve prospěch vrchnosti), Dobruška (13. 11. 1634 – omezení vystavování piva do okolních vesnic), Třebechovice pod Orebem (13. 11. 1634 – stejně jako u Dobrušky, v obou případech ze strany trčkovských poručníků).

Podrobněji níže. Polyxena z Lobkovic připravila při potvrzení privilegií 31. 10. 1629 o várečné právo také město Sobotku. Karol BÍLEK, Správa města Sobotky v 16. a 17. století a poměr ke kostecké vrchnosti, in: Marie MACKOVÁ (red.), Poddanská města v systému patrimoniální správy, s. 79.

Chronologicky: Pelhřimov (2. 5. 1628), Ledenice (20. 12. 1628), Lomnice nad Lužnicí (20. 12.

1628), Mezimostí (20. 12. 1628), Soběslav (20. 12. 1628), Třeboň (20. 12. 1628), Veselí nad Lužnicí (20. 12. 1628).

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198042

99

vé v únoru a březnu 1623.469 Naopak teprve po císaři následovala potvrzení privilegií ze strany církevních vrchností.470 Jak již bylo naznačeno, některým vrchnostem poskytla pobělohorská léta vítanou záminku, jak prostřednictvím nepotvrzení privilegií okleštit hospodářská práva města, zejména právo várečné, šenk vína a obchod se solí.471 Podobné tendence lze sledovat např. na východočeských panstvích Lanškroun a Lanšperk, která přešla z majetku Hrzánů z Harasova do rukou Karla z Lichtenštejna,472 dále Opočno, kde původní majitel Jan Rudolf Trčka z Lípy porušoval privilegia, jež o několik let dříve městu Dobrušce sám vydal,473 nebo Náchod, kde se výnosů z městského pivovaru ujala Trčkova žena Marie Magdalena Trčková.474 Dlouholetý spor o várečné právo a další svobody probíhal také mezi měšťany severočeského Ostrova a pobělohorským zástavním pánem města vévodou Jindřichem Juliem Sasko-Lauenburským;475 otázka várečného práva byla přítomna i v dlouholetém sporu bývalého královského města Tachova s jeho novým majitelem Janem Filipem Husmannem z Namedy a Roisburgu.476 469 Chronologicky: Cetviny (6. 2. 1623), Dolní Dvořiště (6. 2. 1623), Horní Dvořiště (6. 2. 1623), Trhové Sviny (7. 2. 1623), Velešín (7. 2. 1623), Horní Stropnice (20. 2. 1623), Frymburk (25. 2.

1623), Benešov nad Černou (27. 2. 1623), Kaplice (27. 2. 1623), Nové Hrady (15. 3. 1623), Rožmberk (24. 3. 1623), Rožmitál na Šumavě (24. 3. 1623). Tento ojedinělý případ je zajímavý mimořádným počtem městských privilegií vydaných jednou vrchnostenskou kanceláří v tak krátkém čase. Z celé doby existence dvorské kanceláře Albrechta z Valdštejna je známo celkem třináct privilegií pro města. Josef SVÁTEK, Dvorská kancelář Valdštejnova frýdlantského vévodství, in: Studie Muzea Kroměřížska ’83, Kroměříž 1985, s. 71–73.

470 Strakonice (velkopřevor řádu maltézských rytířů, 24. 6. 1629), Červená Řečice (arcibiskup Arnošt z Harrachu, 3. 12. 1629).

471 Nejednalo se přitom jen o vrchnosti z řad členů panského a rytířského stavu. Vrchnostenskému městu Milevsku, jež bylo zkonfiskováno Hodějovským z Hodějova a získal je řád premonstrátů, zrušil a fyzicky zlikvidoval dosavadní privilegia opat Strahovského kláštera Gerhard z Questenberka záhy po převzetí panství na přelomu let 1622/1623. Jedním z prvních nařízení nové vrchnosti byla drastická ustanovení o vaření piva a nových platech z něj. Jiří PEŠTA, Když se v Milevsku vařilo pivo, Milevsko 2008, s. 25–29.

472 Štěpán GILAR, Úsilí měst na panství Lanškroun a Lanšperk o zachování městských privilegií v době pobělohorské, in: Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí 10, 1999, s. 22–36; V. SEKOTOVÁ – M. MACKOVÁ, Ústecká radnice, s. 19–21.

473 Jan ŠŮLA, Dobrušská privilegia právovárečná a Jan Rudolf Trčka z Lípy, in: Orlické hory a Podorlicko. Sborník vlastivědných prací 1, 1968, s. 97–101.

474 Jan Karel HRAŠE, Dějiny Náchoda 1620–1740, Náchod 1994, s. 30–33, kde je také otištěna suplika Náchodských z r. 1623 v této věci.

475 J. FIALA, Vzestup a pád města Ostrova, zvl. s. 53–55. K omezování měšťanského pivovarnictví šlechtou v této oblasti souhrnně TÝŽ, Pivovarnictví na Karlovarsku v 16. a 17. století, Historický sborník Karlovarska 10, 2004, zvl. 19–27.

476 J. VACEK, Spor Tachovských s Husmannem, zvl. s. 22n.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198042

100

Doba navrácení privilegií a statků královským městům, která s nimi znovu mohla sama disponovat, byla zároveň dobou soumraku největší moci císařských rychtářů. Česká komora vydala 11. května 1628 královským městům instrukce pro správu městského majetku a její kontrolu.

Císařským rychtářům zůstala pouze pravomoc kontrolní a bezprostřední správa majetku po emigrantech, ostatní pravomoci zůstaly v rozsahu starší instrukce z r. 1582. Veškeré další pokusy o posílení jejich moci (návrh staroměstského císařského rychtáře Linharta Korky Cholovského z Korkyně) skončily neúspěchem.477 V letech 1635–1637 došlo ke sporu o kompetence při jmenování císařských rychtářů mezi českou komorou a místodržícími, z jehož výsledku vyšla vítězně česká komora uhájivší své pravomoci. S tímto sporem snad souvisí i fakt, že v r. 1635 byla v protokolech podkomořího o obnovách městských rad ke složení úřadů v jednotlivých městech připojena také jména císařských rychtářů. Předběhneme-li poněkud (podrobněji o tomto prameni a jeho obsahu v následujícím pododdílu), můžeme se zběžně podívat také na kariérní profil císařských rychtářů k tomuto datu podle toho, zda byli v období po r. 1624 členy městských rad. Za pomoci soupisu císařských rychtářů Františka Roubíka a při vynechání Hradčan (neuvedeno ani v protokolech, ani u Roubíka) a Stříbra (vrátilo se mezi královská města teprve nedlouho předtím) je výsledný obraz následující:478 z uvedených devatenácti měst s výjimkou tří měli všichni císařští rych477 F. ROUBÍK, Královští rychtáři, s. 274n. a 326n., kde je otištěna zmíněná instrukce ve znění pro pražská města – obecní důchody podle ní mají spravovat úředníci šestipanského úřadu, zatímco v instrukcích pro venkovská královská města je řeč pouze o úřednících (rozuměj úřednících důchodních); srov. např. dochovaný opis instrukce v SOkA Nymburk, AMN, Spisy předmgt. období, kat. č. 147.

478 Přehled je řazen abecedně podle měst, P = primátor, R = radní, SO = starší obecní. Beroun – Vavřinec Řehořovic (P 1627–1628, R 1624–1626); Čáslav – MedDr. Jan Clidera (R 1625–1626); Český Brod – Jakub Fiala Tatounovský (P 1624–1627, R 1628–1629); Domažlice – Matouš Pavlovec z Lumenštejna (P 1626–1628, R 1625); Kadaň (údaj k r. 1634) – Jakub Chyterka (R 1626–1628); Klatovy – Pavel Záhrobský z Těšínu (R 1629–1630, SO 1627); Kolín – Jakub Jaclinus z Vrabiny (P 1625–1627, 1629–1634, R 1628); Kouřim – Florián Lounský (P 1630, R 1625, 1628–1629); Litoměřice – Jiří Vilím Herolt ze Stodu (P 1629–1630); Louny – Vilém Hynek Bolenda (R 1624–1630, 1634); Mladá Boleslav – Fridrich Richter z Playštejna (R 1625, 1628–1634); Most – Jan Muk z Mukentalu (P 1626–1634, R 1625); Pelhřimov – Jan Řečický (P 1626, 1628–1630, R 1625, 1627); Rakovník – Jan Kavan z Čejkov (P 1631–1634, R 1624–1626, 1628–1630); Rokycany – Tomáš Kavka Netolický (R 1624–1627, SO 1629–1630); Sušice – Matouš Voprcha z Feldenštejna (P 1626–1631, R 1625); Ústí nad Labem – Šalomoun Freudenberger z Havelsberku a na Předlicích (R 1625–1626).

V radě v uvedené době nikdy nezasedli císařští rychtáři v Táboře – Martin Zbudovský (ve funkci 1623–1652!), v Nymburce – Pavel Chotounský z Chotouně (ve funkci v l. 1629–1636) a v Žatci – Hendrych Berg z Rainfeldu (ve funkci od r. 1621, sesazen 1637).

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198042